Tomáš Nosek: O šanci se poperu!

Do Severní Ameriky odletí širší kádr, ten nyní tvoří čtyřiadvacet hráčů do pole a tři brankáři. Po tréninkovém kempu v Lethbridge opustí výpravu po přátelském utkání s Ruskem 22. prosince 2011 čtyři hokejisté. Trenéři chtějí vzít na turnaj sedm obránců a čtrnáct útočníků. Bude mezi nimi i pardubický talent?

„Je to prestižní turnaj, který je v zámoří brán více jak mistrovství světa dospělých. Fanoušky toto mistrovství hodně zajímá, proto se tam teď hraje. Moc se těším, bude tam vyprodáno i na méně kvalitní zápasy. Je to takový vrchol, věřím, že se na něj dostanu,“ nechal se slyšet devatenáctiletý útočník HC ČSOB Pojišťovna Pardubice.

Poletíte za moře s tím, že nevíte, zda se dostanete do konečné nominace. Jste nervózní?
„To je jasné, šanci dostat se má každý. Věřím si, že se do konečného výběru prosadím. Pokud by se to nepovedlo, tak bych byl zklamaný, ale holt by se nedalo nic dělat. Takový je sportovní život. Vánoce bych trávil alespoň doma.“

Každopádně vaše pozice v širším týmu je docela pevná. Co vám nejvíce pomohlo?
„Podle mě to je fakt, že jsem v Pardubicích dostal šanci hrát extraligu dospělých. Kdybych hrál první ligu nebo extraligu juniorů, tak by se má šance podstatně snížila. Trenér říkal, že pro něj je hlavní faktor extraliga dospělých a první liga. Juniorská extraliga je jiný hokej, to pak člověk nestíhá.“

Navíc hrajete mezi dospělými opravdu stabilně…
„V juniorech se hraje nahoru dolů, v dospělém je vše daleko taktičtější. Více se brání a taktizuje, hráči jsou vyspělí, co se týče myšlení a zkušeností. V tom je největší rozdíl.“

V Tipsport extralize jste nováčkem, musel jste výrazně změnit svou hru?
„Ať se děje cokoliv, snažím se hrát stále stejně. Je nutné se ale podřídit týmu, ne pouze rozvíjet talent, všem jde o výsledky celého mužstva. Dost mi dělá problémy hra dozadu, zvykám si, snad se zlepšuji, ale ještě potrvá, než se to vypiluje.“

Máte plán, čeho chcete dosáhnout za dva tři roky, až se otrkáte v dospělém hokeji?
„S Pardubicemi mám podepsaný dlouholetý kontrakt, chci se prosadit do A týmu vyhrát se tady. Jestli budu mít výsledky, tak se uvidí, co bude dál. Teď se chci uchytit a zlepšovat se, je stále spousta věcí, na kterých musím pracovat.“

Kanady se nesmíme bát!

Pojďme k šampionátu dvacítek. Na co se těšíte, pokud se udržíte v českém týmu?
„Asi na zápas s Kanadou. V Edmontonu v hale Oilers bude asi vyprodáno a lidi budou dost šílet. To bude něco jiného, to jsem ještě nezažil. Jsem ale i trochu nesvůj, bude to něco nového. Kolena se mi rozhodně nerozklepou, chci si to užít. Bát se nesmíme, kdybychom byli ustrašení, tak toho Kanada využije a o to víc vám u mantinelu naloží.“

Jak odhadujete šance české hokejové reprezentace do dvaceti let?
„Máme hodně těžkou skupinu… Když si vezmeme, tak před pěti lety by Finové byli hratelní, teď je to světová špička, kde válí Granlund. První klíčový moment bude úvodní zápas s Dánskem. To musíme porazit a odrazit se. Individuality typu Granlunda nemáme, musíme hrát týmově a spoléhat také na štěstí.“

Je v silách české reprezentace postoupit do bojů o medaile?
„Určitě! Když předvedeme týmový výkon, tak šance je veliká. Soupeře jako Kanadu asi nemůžeme porážet, ale porazit ano. Věřím, že se nám to povede.“

V této sezoně jste enormně vytížen, do toho musíte zvládat studia. Jak to stíháte?
„Studuji na Sportovním gymnáziu Pardubice, jsem v maturitním ročníku. Škola mi vychází maximálně vstříc, co to jde. Dostal jsem individuální plán, takže je na mně, jak se připravuji a celkově na mé zodpovědnosti. Je to těžké, ale zvládám to.“

Takže jste neustále začtený do knih k maturitním zkouškám?
„Vozím si do autobusu knížky nebo křížovky, abych se zabavil. Teď jsem si koupil notebook, tak nevím, zda se knížce dostanu, ale určitě si nějakou do letadla vezmu.“

Nesmím ustrnout, ale makat ještě více!

Vaši kolegové z A týmu HC ČSOB Pojišťovna Pardubice odjeli na turnaj Red Bulls Salute. Je vám líto, že se nemůžete zúčastnit tohoto klání?
„Je škoda, že se to takto kryje, ale nedá se nic dělat. Jsem rád, že mi Pardubice daly možnost si zahrát a mistrovství světa juniorů.“

Berete mistrovství světa juniorů jako přelom ve své kariéře, která by mohla nabrat strmý směr vzhůru?
„Určitě! Spousta hráčů, která hrála na mistrovství světa hráčů do dvaceti let, tak dnes nehraje, a nebo člověk o nich neslyší. Není to o tom, zda se turnaj povede, i když pak je to lepší, když se zadaří. Spíše nesmím ustrnout a makat ještě víc.“

Máte v týmu kamaráda?
„Mám jich víc, asi největším je Daniel Přibyl ze Sparty nebo Petr Holík ze Zlína. Hodně jsem se teď ve Finsku skamarádil s Vojtou Mozíkem, s ním budu bydlet na pokoji. Ti jsou mi nejbližší, ale celkově je parta výborná.“

Za mořem budete přes Vánoce. Nakoupíte třeba pár věcí v povánočních slevách?
„Zatím jsem nad tím nepřemýšlel, spíše poprvé budu na svátky mimo domov, to bude zvláštní. Já nejsem fanoušek nákupů, takže tohle mě asi mine. Ale určitě vyrazím a něco si koupím ve slevě.“

Mladí hokejisté dostávají v Pardubicích velký prostor. Hodně si toho vážíte?
„To jsem si nepředstavoval v létě, to nikdo nečekal, že bych mohl hrát tolik. Je to dáno zraněními a tím, že v posledních letech se zhoršuje ekonomická situace klubů. Mladí hráči jsou výhodnější než starší, kteří mají vyšší platy. Jsem za tuto šanci rád a pracovat na sobě dál.“

Máme kádr na první šestku

Působíte velmi skromným dojmem. Nestoupne vám sláva do hlavy, bude-li se vám nadále dařit?
„Je to hodně těžké, protože lidé neustále píší, zastavují vás, na jednu stranu to škodí, na druhou vám to udělá dobře u srdce. Tohle se snažím nevnímat, ale snažím se studovat a hrát na sto procent. Jde to mimo mě a já doufám, že to tak zůstane a nezměním se. Snad mi sláva do hlavy nestoupne.“

Jaké máte cíle pro letošní sezonu?
„Chci se usadit v kádru Pardubic, bude to těžké. Uzdravují se hráči, co marodili. Uzdravuje se Radovan Somík, zpátky už je Corey Elkins. Na delší čas to ještě vypadá s Danielem Rákosem, nevím, jak to bude po lednu. Koncem by se měl vrátit Jirka Cetkovský. Rád bych se podíval do play off a zahrál si pár zápasů. Atmosféra vyřazovacích bojů mě zajímá.“

Z kolikáté pozice podle vás Pardubice postoupí?
„Máme kádr na to, abychom šli z první šestky. Jde o to, jak budeme pokračovat po Vánocích, hodně bude záležet na lednu. Pak už je únor dojezd, abychom si to podrželi. Bude důležité, aby se nikdo nezranil, musíme zůstat zdraví.“

Máte v týmu parťáka, který vám třeba radí, v čem a jak se zlepšit?
„Když udělám něco špatně, tak si vážím toho, když mi kluci poradí, co dělám špatně a jak se mám zlepšit. Doma se nejvíc bavím s Honzou Buchtelem, on je přítel mé sestry. Ze starších hráčů sedím vedle Petra Koukala v kabině, radí mi i Martin Bartek. Všichni občas pomohou.“

Nedobírá si vás trochu, když má na svém kontě již dvanáct extraligových branek?
(Směje se) „Vůbec, já mu to hodně přeji! Dře, je pracovitý a skromný. Jsem rád za každý jeho gól, snad mu to vydrží do konce sezony a nadále.“