Musíme si zápasy užít a hrát je s čistou hlavou, přeje si Pavel Hynek

Pardubice se prokousaly do pátého finále za posledních deset let skrze sedmizápasový souboj s Vítkovicemi, proti Liberci postoupili Východočeši po šesti zápasech. „Série s Vítkovicemi byla pro nás těžší než ta s Libercem a to vůbec nechci snižovat výkon Severočechů, ale čtvrtfinále je hranice úspěchu a je to v něm obecně těžší,“ konstatuje trenér Hynek.

„Psychika tam hraje velikou roli, oba týmy mají více sil a kolikrát je to spíše fyzický boj. Když síly ubývají, tak máte více prostoru pro kombinaci, což se ukázalo v semifinále s Libercem. Ten vydržel v prvních dvou zápasech hrát v obrovském tempu a osobních soubojích, pak už z toho trochu vypadl. Poslední tři zápasy jsme byli lepší,“ pokračuje pardubický kouč.

V souboji o titul Pardubice čeká tým, který v dosavadních vyřazovacích bojích nejvíc zazářil: HC Kometa Brno. „Prokousávali se přes předkolo, vyřadila dva favority soutěže – Spartu a Plzeň. Přiznávám, že její postup do finále mě překvapil, ale je naprosto zasloužený!“ tvrdí Pavel Hynek.

Co podle vás přinesou první dva zápasy v Pardubicích?
„Určitě hodně napoví o vývoji série. S Libercem jsme první zápas prohráli, druhý den jsme jej dokázali porazit a vrátit se do série. Abych řekl pravdu, tak teď máme v hlavách, jak na Brno.“

Nutí vás k obezřetnosti fakt, že Brňané dokázali vyhrát první dva semifinálové zápasy v Plzni?
„To je přesně ono! O tom hodně přemýšlíme v přípravě a studiu videa. Čerpáme poznatky z těchto dvou utkání.“

Vyřazovací boje si člověk musí užívat!

Čtvrtfinále byl, je a bude nervák. Ať dopadne boj o titul jakkoliv, tak se v Pardubicích dá hovořit o úspěšné sezoně. Jste z tohoto pohledu jakoby klidnější?
„Můžete odehrát dobrou základní část a stejně ji musíte potvrdit ve čtvrtfinále. Ať dopadne série s Brnem jakkoliv, tak čtvrtfinálová série s Vítkovicemi byla nejtěžší. Ostravané mají vynikající mužstvo, ne náhodou hráli po sobě dvakrát ve finále. Zápasili s marodkou, chyběli jim beci a dokázali hrát na sedm zápasů. A víme, jak to v něm vypadalo… Podívám-li se na nazpátek, tak po čtvrtfinále vždycky spadne z týmu psychický blok a od semifinále tam je více prostoru pro hokej. Klukům se snažím poděkovat po výborném výkonu, protože psychicky to je opravdu náročné a když chci atmosféru v kabině odlehčit, tak mluvím o tom, ať si zápas užijeme a hrajeme ho s čistou hlavou. Vyřazovací boje jsou v tomto výjimečné, je třeba si je užívat, je to jedinečná soutěž. Někteří kluci čekají několik let, než ho vyhrají, tak ať si je užívají!“

Hodně vám pomáhá fakt, že v semifinále notně vyrostly výkony Martina Růžičky, že?
„Zaplaťpánbůh za to! Martin se rozchytal, v sérii s Libercem z něj vyzařovaly klid, jistota a sebevědomí. Snad si to zachová i do finále a ukáže všem expertům, co tvrdí, že Brno má lepšího gólmana, že se mýlí.“

Martin má statisticky mírně lepší čísla…
„To jsem také chtěl říci. Jirka Trvaj má zkušenosti a dvě výborné série. Na druhou stranu nikdy nechytal finále play off a Martin Růžička má lepší čísla. Tahle série nebude jen o gólmanech, ale o výkonu celého mužstva.“

Všichni šlapou!

Kde je tedy největší síla Pardubic, že se dostaly do finále?
„Před sezonou jsem tvrdil, že tu je dlouhodobě pohromadě jádro, které je z větší části složeno z odchovanců klubu. Tady spatřuji tu vnitřní sílu, která se ukázala během sezony, tým se semkl, poradil si s marodkou, charakter ukázal i v play off České pojišťovny. Takže: kluci, kteří jsou dlouhodobě spojeni s klubem a že chtějí. To je kolikrát důležitější než taktické věci. Někdy jsme si vybrali slabší momenty, ale hrajeme semknuti a máme tam dvaadvacet hladových vlčáků. Všichni šlapou a nikdo z toho soukolí nevypadává.“

Procento odchovanců je největší právě v Pardubicích…
„V určitých fázích sezony nebo jen zápasu, kdy je potřeba zabrat, tak je vidět, že umíme hrát pod tlakem. Někdy jsme zase sundali nohu z plynu a chtěli vyučovat hokej. Ale když potřeba, tak tým zabral. Jsou tu dlouhodobě vytvořené vztahy mezi hráči, to je důležité.“

V čem je naopak silné Brno?
„Kometa přebudovávala tým, během sezony jej doplnila. V závěru sezony se vzepjali k vynikajícím výkonům a charakteristická pro ně jsou soudržnost a obětavost.“

Vloni jste v Pardubicích spolupracoval s Josefem Jandačem. Volali jste si po vypadnutí Sparty právě s Kometou?
„My si telefonujeme v průběhu sezony docela často, bavili jsme se o jejich sérii s Brnem. Mluvil jsem i s kluky z Plzně, kde jsem dříve působil. Oba týmy se soupeřem hráli, ale v přípravě na zápas se zaměřujeme na jejich sérii s Plzní. Z toho čerpáme.“

V deníku Sport experti tipovali v poměru 14:8, že vyhraje Kometa Brno…
„Nečtu noviny, protože fakt nemám čas. Ale po několika telefonátech jsem si Sport koupil. V deset večer jsem se k tomu dostal a beru to spíše jako pro diváky. Pochopil bych, kdyby v expertech byli trenéři, hráči a legendy, ale když se osloví brněnský ‚křoupek‘ Petr Švancara, který je spíše glosátor s vtipnými komentáři, tak komu by asi věřil…“ (směje se)

Takže to berete s nadhledem?
„Přesně tak, překvapil mě ale Petr Vampola. Před týdnem jsme byli na večeři a říkal mi na ni, jak jsme dobří a pak tam dal Brno 4:2. Jako bývalému kamarádovi jsem mu napsal textovou zprávu a on mi odpověděl, že chtěl dodat Brnu sebevědomí, aby si mysleli, že jim všichni věří. Naopak Tomáš Rolinek asi těžko řekne, že vyhraje Brno. Vždyť by to bylo proti přírodě! To je spíše zpestření pro lidi a takhle s úsměvem to také bereme.“

Lístky pro známé jsem dokoupil na pokladně

Jak berete telefonáty s žádostí o lístky?
„Nejlepší je, že lidé si myslí, že je fasujeme. Zkušenější ví, že je kupujeme a opravdu to byla lavina telefonátu. Vždycky když mi někdo zavolá, tak se zeptám, zda nezná nějaký alespoň židovský vtip, protože ty jsou krátké a lépe si je pamatuji. Ale to je vždycky: ‚Čtyři na pondělí a šest na úterý!‘ Ale chápu to.“

I vy trenéři máte limity, že?
„Ano, přesně tak. Je to docela přísné, hráčům volají kamarádi a není to jednoduché. Ale třeba ve čtvrtek odpoledne jsem jel kolem zimního stadionu, protože jsem se vracel zpátky, a viděl jsem frontu patnácti lidí. Šel jsem do fronty a koupil jsem si čtyři a čtyři lístky kategorie C. Takže sehnat se fakt daly.“

Zapovídal jste si s někým z fronty?
„To bylo krátké, byly otevřené tři kasy. Koupil jsem si vstupenky a šel jsem. Byla to rychlovka.“

Co říkáte na cenu lístků? Třeba v Brně jsou nejdražší za 690 korun…
„Euforie tam je obrovská, oni by vyprodali Kajot arenu i za patnáct stovek. Ano, cena je vysoká, v Brně navíc hrají finále po strašně dlouhé době. Víte, dneska je drahé všechno. Do kina také stojí lístek pár korun, koncert zahraniční kapely vás vyjde také na patnáct stovek a musíte to zaplatit. Tady jsem byl na Danielu Landovi a také jsem dal pět stovek. Hokej stojí hodně peněz, je to drahý sport. V kině víte, jak ten film za 150 korun dopadne, tady ne.“