Redakce
První dojmy jsou skvělé, těší Sergijenka. Jaké překvapení přišlo po příjezdu?
V pátek dopoledne přistálo na letišti v maďarské Budapešti letadlo, na jehož palubě byl i nový hráč Dynama Pardubice Jurij Sergijenko. Následně byl autem dopraven do enteria areny, kde mohl zhlédnout utkání proti Kladnu a po jeho skončení byl již v kabině součástí pozápasových oslav. O jeho kariéře, příjezdu do České republiky i drobném překvapení promluvil v rozhovoru pro náš klubový web.
V posledních letech jste často cestoval, měnil týmy – jakto?
Takový je prostě hokejový život. Každý hráč mění mužstva, je to běžná součást. Někdo více, někdo méně.
V reprezentaci do dvaceti let jste byl kapitánem – řekl byste o sobě, že máte vůdčí vlohy?
Myslím si, že každý sportovec v týmovém sportu musí mít vůdčí vlohy. Sezona a play off se hrají na velké množství zápasů a nikdy nemůžete vědět, kdo vystřelí nahoru a stane se lídrem týmu. Takže ano, často trávím na ledě spoustu času a snažím se být maximálně přínosný tak, aby to bylo co nejvíce ve prospěch a k vítězství mužstva.
V KHL jste si už třikrát zahrál play off (za Novgorod a Ufu), jak vzpomínáte na tyto zkušenosti?
Hlavně obrovské emoce. Play off je pro hokejistu tím nejlepším obdobím v roce.
Proč jste se vydal letos do Pardubic, co vás přesvědčilo?
V Pardubicích nejsem poprvé. V mládežnickém věku jsme s týmy pravidelně jezdili do Česka hrát zápasy a bývali jsme i v Pardubicích. Moc dobře si odsud pamatuji zejména stadion a aquapark.(směje se) Obecně jsou Pardubice jedním z klubů, který je ruským fanouškům velmi znám. Je to klub s velkou tradicí. Tomáš Zohorna mi o Pardubicích hodně vyprávěl, když jsme v minulé sezoně hráli spolu za jeden tým. Když jsem jim dal vědět, že budu hrát za Pardubice, s jeho bratrem Hynkem mi blahopřáli a popřáli mi hodně úspěchů. Tým zde hraje velmi dobře a jsem moc rád, že mohu být jeho součástí.
Sledoval jste obrat nad Kladnem, jaké jsou první pocity ze hry Dynama?
Zápas jsem sledoval a řeknu vám, nikdy jsem nic podobného neviděl. Bylo to až moc kruté.
A poté jste byl i na oslavě vítězství v kabině, jak jste si to užil?
Když jsem viděl, jak Mandy (Martin Mandys, masér A-týmu, pozn. red) rozjel celé oslavy, šel jsem k němu a říkal jsem mu, že je srdcem tohoto týmu. Řekl mi, že už okolo dvaceti let. První dojmy jsou skvělé, kluci odvedli obrovskou práci a ukázali charakter, jsou skvělí.
Jak vás přijali spoluhráči? Hned jste se společně bavili...
Ihned jsme se začali bavit, někteří zvládají pár slov v ruském jazyce, já zase několik slov umím česky. Ale hlavně se bavíme anglicky, protože nemám problém se tímto jazykem dorozumět. Myslím si, že velmi rychle začnu chápat i česká slova, už jsem si do telefonu stáhl aplikaci, abych se ho učil. Jak mi řekla žena před odjezdem: „Jsi společenský, s komunikací nebudeš mít v kabině problém.“
Jak pro vás byla složitá cesta do Pardubic? Přiletěl jste do Budapešti...
Nebylo to náročné. Klub udělal vše pro to, abych se do Pardubic dopravil co nejsnazší cestou. Jako první jsme se potkal s Petrem Mockem a Tomášem Rolinkem, kteří mě vyzvedli na letišti. To bylo příjemné překvapení, protože všichni v Rusku si pamatují jejich slavnou trojku v Metallurgu Magnitogorsk - Marek, Rolinek, Kudrna. Děkuji klubu, že mohu hrát za Pardubice a netrpělivě se těším na první zápas!