05.10.2012
Jan Hrabal

Jiří Andrt: Měli jsme výborné hokejisty ve skvělé partě

PARDUBICE — Obránce Jiří Andrt se narodil 2. července 1941, je odchovancem chomutovského hokeje, vojnu absolvoval v Rudé hvězdě Brno, se kterou dvakrát vyhrál československou ligu.

V ročníku 1972/1973 získal mistrovský titul s Teslou Pardubice. Několik sezon byl kapitánem mužstva a to včetně té mistrovské. Za Pardubice odehrál 495 utkání, poté byl trenérem dorostu.

„Vážíme si toho stále pořád. Získat mistrovský titul je velmi pěkné, i když současné tituly se prožívají jinak. Tehdy to nebyla tak bombastická událost, ale takový je vývoj. Toto byl můj třetí a poslední mistrovský titul, předtím jsem vyhrál dva s Rudou hvězdou Brno, sezonu po tom pardubickém jsem končil. Od té doby chodím pravidelně na stadion a stýkám se se svými bývalými spoluhráči,“ říká Jiří Andrt.

Jaký byl vlastně soutěžní ročník 1972/1973?
„Tehdejší sezona byla od začátku vyrovnaná, šli jsme zápas od zápasu a vyhrávalo se. V kabině a všude byla pozitivní a bojová atmosféra. Když se daří, tak to jde hned všechno daleko lépe. Měli jsme výborné hokejisty ve skvělé partě. Vláďa Martinec, Bohuslav Šťastný a Jirka Novák byli skvělými hráči dopředu, dále nesmím zapomenout na Pepíka Palečka nebo brankáře Jiřího Crhu. Dařilo se nám a povedlo se všechno dotáhnout do vítězného konce. Musel bych jmenovat celé mužstvo, abych někoho nechtěně nevynechal.“

Vy jste se zranil v průběhu sezony a přenechal kapitánství Karlu Vohralíkovi, že?
„Na začátku sezony na Spartě jsem šel hlavou do mantinelu v plné rychlosti poté, co mi tam Dohnal nechal nohu. Dal jsem si tam ruku, utrhl jsem si rameno, šlachu a biceps. V té době jsem dělal kapitána, céčko jsem předal a vrátil jsem se někdy začátkem prosince. Sezonu jsem dohrál, do Vánoc jsem skoro pauzíroval. Céčko jsem si nevzal zpátky, už to tak bylo rozjeté. Kapitána jsem dělal předtím tři roky.“

Co jste dělal po skončení hokejové kariéry?
„Nastoupil jsem jako správce nemocnice v Pardubicích. Po dvou měsících mě zavolali z Prostějova, abych jim jel pomo­ci, v sezoně 1974/1975 jsem hrál druhou nejvyšší soutěž spolu s Vla­dimírem Nadrchalem, Milanem Kokšem nebo Bohumilem Koželou ze Zlína. Bylo to jen na sezonu, pak jsem dva roky trénoval mladší dorost Dominika Haška, Martina Střídu a další borce, kteří v 80. letech získali dva mistrovské tituly. Ve špitále jsem pracoval a už mi pak netolerovali úlevy, abych jezdil na tréninky, bylo to docela logické. Dělal jsem tam sedmnáct let…“

… a nyní si užíváte hokejové zápasy v pardubické ČEZ Areně, že?
„Snažím se nechybět na žádném utkání, hokej sleduji a jsem rád, že hokejové město Pardubice má stále zvuk. Letošní rozjezd do sezony je sice volnější, ale já hráčům věřím, že to dotáhnou do play off a to je jiná soutěž, kde se dá udělat veliký výsledek.“