Redakce
Jan Kolář: S Dynamem na celý život
Přes čtyři sta zápasů v extralize, více než sto v národním týmu. Jan Kolář je velmi zkušený obránce, který (nejen) s hokejem procestoval svět. Když ale v Pardubicích vyrůstal, myslel jen na to, že by chtěl jednou nastoupit za místní A-tým před zaplněnou halou. Zde je příběh o tom, jak se mu to povedlo i se dvěma extraligovými tituly.
„První zážitek spojený s hokejem? Malá hala, která tehdy ještě nebyla halou,“ usmívá se nejzkušenější pardubický srdcař. „Bylo to jenom kluziště bez střechy, takže si vybavuju, jak byly vidět obrovské stromy a atletický stadion s cyklistickým oválem,“ vzpomíná Jan Kolář.
V období kolem sametové revoluce byl hokej v Pardubicích fenoménem. Československé tituly z let 1987 a 1989 nebo finálová jízda v roce 1994… „Pamatuju si, že jsem začal chodit na hokej, když tady hrál ještě Ríša Král. Nevím, co to bylo za sezonu, ale je možné, že to bylo to finále. Na hokej jsem chodil od malička, ale pořádně jsem ho začal vnímat až třeba v jedenácti letech,“ ohlíží se zpět Kolář.
Tehdy sportovali snad všichni jeho vrstevníci. On sám začal s hokejem a fotbalem, po pár letech se ale rozhodl pro hokejku a led. „Můj taťka hrál závodně basketbal, tak jsem potom začal hrát i basket, hrál jsem ho asi dva nebo tři roky. Ale zůstal jsem u hokeje, protože mě bavil nejvíc,“ říká důrazný bek, který svého tátu nakonec se 190 centimetry přerostl.
A do jisté míry překonal i toho, koho v mládí na ledě obdivoval. „Rád jsem sledoval Aleše Píšu. S jedním kamarádem jsme spolu hráli od dvanácti let v jedné obraně a v áčku tehdy v první obraně hráli Píša s Pácalem. Takže já jsem byl Píša a on Pácal,“ směje se Honza.
„Na Aleše jsem se chodil dívat, fandil jsem mu a pak jsem měl to štěstí, že jsem si s ním mohl zahrát. Pár zápasů jsme odehráli dokonce vedle sebe,“ připomíná Kolář dobu, kdy si plnil jeden sen za druhým.
Trénovat s áčkem se mu třeba poprvé poštěstilo ve výlukové sezoně 2004/05. Bylo mu osmnáct a chodil ještě na gymnázium, odkud ho museli uvolňovat.
„S omluvenkami problém nebyl. Ale je pravda, že jsme chyběli docela dost. Hrací dny byly úterý a čtvrtek, takže jsme do školy až tak často nechodili,“ přiznává.
Se známkami ale problém nikdy neměl. Jako kdyby ho poctivost charakterizovala nejen na ledě. Měl ale taky jednu výhodu oproti ostatním. „Chodil jsem na jazykovou základku, kde byla výuka zaměřená na jazyky, takže jsem se učil anglicky už od první třídy a pak se k tomu připojila francouzština a němčina,“ překvapuje Kolář.
Později se navíc v KHL naučil i rusky. Kdo z hokejistů může říct, že si vyzkoušel tolik jazyků?
Cestování je celkově jedna z těch věcí, které Janu Kolářovi dělají radost. Těžko ale mohl vědět, že se díky hokejové kariéře pořádně podívá po Česku ještě v juniorském věku.
Celý text naleznete ve 4. čísle Magazínu Dynamo.
Čtvrté číslo magazínu Dynamo seženete v našem oficiálním fanshopu, online ZDE, v knihkupectví Amipa v Přelouči a na novinových stáncích v OC Grand a Hlavním vlakovém nádraží v Pardubicích. Cena jednoho výtisku je 98 korun.