Redakce
Doktor
Vynikat v jedné věci je těžké, ve dvou věcech to dokážou jen ti nejtalentovanější či nejctižádostivější. Ale ve třech? To už je skutečná rarita, kterou se může pochlubit jen úzká skupina lidí na světě. Josef Kratochvíl do ní patří. Během svého života vyhrával tenisové turnaje, byl špičkovým hokejistou hrajícím za reprezentaci a k tomu všemu vystudoval medicínu, aby se po sportovní kariéře stal primářem a ředitelem nemocnice. Jeho životní příběh je skutečně inspirativní.
Josef Kratochvíl se narodil před více než 91 lety v Praze. Konkrétně 29. 1. 1932. Místo rodilého Pražana ale mohl být stejně tak Kolíňanem.
„Rodiče totiž byli z Kolína, kde oba žili. Pak se ale přestěhovali do Prahy. Otec dělal dlouhá léta v Živnobance a také hrál fotbal. Nejprve za Kolín a potom v Praze za Meteor 8,“ vzpomíná na své rodiče Štěpánku a Josefa.
Místo chrámu sv. Bartoloměje tak vyrůstal u Veletržního paláce. Chodil na základní školu U Studánky, ale mnohem více než na učení vzpomíná na místní tělocvičnu: „Byl to velký Sokol, kde jsem jako dítě poznal spoustu sportu a dostal potřebné základy v atletice nebo gymnastice.“
Vedle toho hrál také fotbal – za Meteor, stejně jako otec. A aby toho nebylo málo, tak byl od devíti let také pravidelným návštěvníkem Štvanice. Za místní ČLTK hrál nejprve tenis a poté také hokej.
„Měli jsme to kousek, tak jsem tam samozřejmě chodil bruslit. Tenkrát ještě zamrzala Vltava, ale postupem času jsme chodili na tenisové kurty ČLTK, kde se v létě hrál tenis, ale v zimě se polévaly vodou a my na nich mohli bruslit,“ popisuje své sportovní dětství.
A jednoho dne se stalo také hokejovým: „Byl tam pan ředitel Tahal, který se na ČLTK staral o žáky. Podíval se na mě a řekl mi: ‚Chlapečku, docela dobře bruslíš, nechtěl bys za nás hrát hokej?‘ “
A tak hrál. A hrál moc dobře.
„V patnácti už jsem hrál za dorost a vyhráli jsme mistrovství republiky,“ chtělo by se říci, že se chlubí Josef Kratochvíl. Ale to by k němu nesedělo. Pouze to zmiňuje, nikdy by se nechlubil. Poznáte to nejlépe, když se s ním dáte do řeči. Pořád mluví o lidech kolem sebe místo o sobě. A ve většině případů moc hezky. Však ještě uvidíte na dalších řádcích, i když i zde budou výjimky potvrzovat pravidlo.
Tenis, nebo hokej
Jako spousta sportovců doby minulé i Josef Kratochvíl dlouho praktikoval na té nejvyšší úrovni dva sporty. Jeden letní, druhý zimní. V jeho případě to byly tenis a lední hokej.
„Všichni jsme na ČLTK v létě hráli tenis, tak jsem s ním začal taky a šlo mi to tak dobře, že jsem vyhrál šestnáctku [turnaj pro hráče do 16 let, pozn. red.] v Pardubicích a o rok později ještě jako sedmnáctiletý jsem v osmnáctce prohrál až ve finále. Vyhrával jsem debly, mixy, bral druhá třetí místa…“ rekapituluje svou tenisovou kariéru.
Ta ale nakonec vzala za své. A nebylo to úplně dobrovolné rozhodnutí, Josef Kratochvíl k němu byl donucen. Dalo by se říci, že hokej sám rozhodl o tom, že toho přece jen více nakonec dosáhne v hokeji.
„Na Rudé Hvězdě jsem si při jednom utkání zlomil v pravém zápěstí navikulárku, kterou mi operovali v Libni na Bulovce. Kvůli tomu jsem už nemohl hrát tenis na té nejvyšší úrovni a skončil jsem u hokeje,“ popisuje moment, díky němuž v životě zamířil hokejovým směrem.
Přesto si ještě jednou vrcholnou tenisovou akci zahrál. To když týmu ČLTK vypadl před domácím šampionátem smíšených družstev čtvrtý muž, a Kratochvíl tak za něho v Brně zaskočil.
„Pořád jsem byl na ČLTK, později Motorletu, a když se to stalo, tak jsem týden trénoval a jel jsem s nimi jako čtyřka. A společně jsme vybojovali krásné druhé místo, a to jsem byl prakticky tenisový mrzák,“ směje se i po těch letech dalšímu velkému sportovnímu úspěchu.
Celý text si můžete přečíst v sedmém čísle Magazínu Dynamo, které je v prodeji ve fanshopu v enteria areně. K dostání je navíc také v knihkupectví Amipa a v trafikách v OC Grand a na Hlavním nádraží. Cena jednoho výtisku je 98 korun.