Bohuslav Šťastný: Bylo mi ctí odkrýt mistrovskou plachtu

Bohuslav Šťastný, současný vedoucí mužstva HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, tehdy pomáhal v elitní formaci dotáhnout Pardubice na nejvyšší vrchol. V play off byl nejproduktivnějším hráčem celé soutěže, ve dvanácti utkáních vstřelil šest branek a na dalších osm přihrál.

Právě on odkryl šestou mistrovskou plachtu na sloupu ČEZ Areny. Je totiž jediným, kdo získal všech šest zlatých pardubických medailí… „Udělalo mi obrovskou radost, když jsem se na klubové večeři dozvěděl, že bych se měl aktivně zúčastnit se tohoto slavnostního momentu. Je to pro mě velká čest,“ prohlásil Bohuslav Šťastný, rodák z Chotěboře.

Máte všech šest medailí doma schovaných?
„Kovů jsem posbíral více, mám je uložené. Ale jestli mám všech šest mistrovských z Pardubic, to se budu muset podívat.“

Jakou odměnu jste tehdy dostali za svůj triumf?
„Obdrželi jsme medaile, diplom a malou finanční odměnu v porovnání s těmi dnešními. To se nedá srovnávat, bylo to v řádu dvou třech tisíc.“

Pardubice dokázaly přemoci takřka neporazitelnou Duklu Jihlava…
„Nezapomínal bych na velmi silné Kladno, které mělo silné mužstvo. U nás se sešly kvalitní ročníky 1949 a 1950, tehdy jsme vyhráli mistrovský titul v kategorii juniorů. Pak hodně hráčů přešlo do A týmu, získali jsme další zkušenosti a nakonec vyhráli celou soutěž.“

Tehdejší zvláštností bylo, že po základní části odjela reprezentace na mistrovství světa a play off pokračovalo po jejím návratu…
„Mistrovství světa se až později posouvalo do současné časové polohy, tehdy to tak skutečně bylo. Odehráli jsme mistrovství světa a pak se vrátili do klubové soutěže.“

Finále se hrálo v květnu a venku panovalo letní počasí…
„To jsme poznali v hledišti, zatímco v zimě bylo šedivé a tmavé, tak nyní bylo pestrobarevné, příjemná změna! Ale hlavně jsme se věnovali lednímu hokeji samozřejmě.“ (usmívá se)

Kdo byl tehdy největším rivalem Pardubic?
„Určitě pražská Sparta! To platilo odjakživa. Krásné zápasy jsme hráli s Brnem, Slovanem Bratislava a dalšími. Lidé chodili na všechny hokeje, byly to parádní zápasy.“

Jak se vůbec dala do kupy slavná lajna Martinec – Novák – Šťastný?
„Dohromady nás dal trenér Horymír Sekera. Třeba v juniorech jsme spolu vůbec nehráli, až v A mužstvu nás spojil. Já s Vláďou Martincem jsme přišli do prvního týmu na začátku sezony 1967/1968, Jiří Novák až v jejím průběhu a začali jsme hrát spolu pod panem Sekerou.“

Vaše souhra vypadala na oko velmi jednoduše…
„Jeden druhého jsme uznávali a znali jsme se. Sedli jsme si herně, proto jsme získávali úspěchy.“

Trenéři vás tři dohromady nominovali i do reprezentace, že?
„Začínali jsme proti Kanadě v Praze v roce 1969. Drželi jsme se s Vláďou Martincem, tehdy byla veliká konkurence v národním týmu, neboť do zahraničí se nechodilo a jedinou možností bylo emigrovat. Jiří Novák to měl těžké na místě centrů, stačí jen vyjmenovat jména jako Richard Farda, Václav Nedomanský, Jiří Kochta nebo Ivan Hlinka. Až po emigraci prvních dvou jmenovaných se pro něj uvolnilo místo a hráli jsme opět spolu.“