​Roman Will: Zvolnit? Makám nejvíc v životě!

Nebylo pro vás těžké přijmout, že jste vlivem okolností donucen udělat v kariéře krok zpátky?

„Vlastně ani ne. Správně říkáte, že můj návrat vznikl pod tíhou okolností, nad nimiž nemám moc. Když jsme řešili, kam z Ruska jít, měl jsem jasno rychle. Naprosto upřímně, tolik možností jsem neměl. Nikdo nevěděl, co bude. A krok zpátky? Jasně, touhle dobou jsem v Česku chytat nechtěl. Na druhou stranu si stojím za tím, že extraliga je velmi kvalitní soutěž. Nepřipouštím si, že bych v čemkoli bral zpátečku. Vůbec. Chci hrát, vyhrávat. Mám k naší lize velký respekt. Podívejte třeba na mě nebo na Kubu Kováře. Máme něco za sebou, ale není to tak, že bychom měli každý zápas nulu. Extraliga má velkou kvalitu.“

Nebýt ale ruské válečné agrese, nejste tu.

„To máte pravdu. Chtěl jsem chytat v zahraničí, neměl jsem v plánu se ještě vracet. Mým cílem bylo zůstat v cizině co nejdýl to půjde. Vrtá mi hlavou to spojení krok zpátky. Někdo to tak může vidět, třeba se to tak dá i objektivně brát, mě samotného by to ale nikdy nenapadlo říct. Vůbec si to v hlavě nepřipouštím. Jsem v Pardubicích, kde chci vyhrávat, udělat maximum pro úspěch a sám sebe dál zlepšovat. Připravuju se úplně stejně poctivě, jako kdybych chytal ve Švédsku nebo Švýcarsku.“

Na druhou stranu sám jste dříve říkal, že lukrativní smlouva s Čeljabinskem byla odměnou za roky tvrdé práce. Pak ale ze dne na den prásk a konec.

„Takhle jsem to bral. Chtěl jsem, aby moje kariéra měla vzestupnou tendenci. Celou dobu tomu tak bylo. A vlastně pořád je. S každým rokem se cítím líp a líp. Měl bych stoupat i napříč soutěžemi, ale zase jsme u války, což je proměnná, se kterou nic neudělám. Jsem rád, že vůbec můžu někde chytat, že můžu být v Česku. Mohl jsem čekat na nabídku z ciziny, ta by ale vůbec přijít nemusela. Samozřejmě, že je to těžké, ale opravdu mám k naší lize respekt. Je to pro mě další challange. Před čtyřmi lety jsem tu byl špička, teď chci být ještě lepší. Víte, já jsem odmala snil o tom, že budu chytat extraligu. Hrál jsem si na Salfického, Málka nebo Mensatora. Bral jsem tu soutěž jako vrchol světa. Zcela upřímně vám řeknu, že jsem na sebe pyšný, že můžu extraligu chytat. Není to ostuda, něco, za co bych se měl stydět.“

Přesně jak říkáte, byl jste tu špička. Dvakrát jste dovedl Liberec do finále, byl jste vyhlášen gólmanem roku. Čekal bych, že člověk s touhle zkušeností při návratu zvolní.

„To není můj styl. Takový já nejsem. Občas se mě někdo zeptá na můj největší hokejový cíl. Hodně jsem nad tím přemýšlel. Nejsou to medaile a poháry.“

A co tedy?

„Až jednou skončím, chci mít absolutně čisté svědomí v tom, že jsem celou kariéru dělal všechno na maximum. Že jsem nic nevypustil. Nechci stát před zrcadlem a říkat si: Sakra, kdybych já tehdá udělal o trochu víc, mohl jsem být jinde. Tohle je můj hnací motor.“

Takže se vám ho daří udržet nastartovaný i v Dynamu.

„A hodně za to vděčím i Františku Brázdilovi, našemu trenérovi gólmanů. Drží mě zkrátka. Bez přehánění s ním trénuju nejvíc, jak jsem kdy v kariéře trénoval. Nejtvrději, nejvíc řešíme detaily a totální drobnosti. Bavíme se o každém centimetru. Nastavil mi extra přísné měřítko, za což jsem mu vděčný. Dělá mi to hrozně dobře. Hokej miluju, jsem vděčný, že se jím můžu živit. Je to privilegium. Už jen proto bych nikdy nic neošulil.“

Kompletní rozhovor s Romanem Willem si přečtěte na webu iSport.cz, který si speciálně pro Pardubáky připravil akční nabídku. S kódem ISPORTDYNAMO získáte PREMIUM+ předplatné za 1 Kč na 3 měsíce!

Co dalšího v rozhovoru s Romanem Willem najdete?

Co stojí za tím, že Dynamo vzalo kromě něj z Čeljabinsku i Sedláka s Hykou? Proč raději nešel do zahraničí? Co je za kouzlem respektu Radima Rulíka a jak se v nabitém pardubickém týmu srovnala taková spousta kvalitních hráčů?