Všichni si přejeme, aby Dynamo bylo znovu na vrcholu českého hokeje, říká Roman Will

Nejdříve se vrátíme k ukončení smluv v Rusku a následnému dlouhodobému kontraktu v Dynamu. Jaký to byl pocit?

Asi budu mluvit za nás všechny tři, naše rodiny a naše okolí, všem spadnul kámen ze srdce. My jsme naprosto šťastný, že se to podařilo a ještě, že můžeme být hráči takové organizace jako je Dynamo. Všichni si přejeme, aby Dynamo bylo zpátky na vrcholu českého hokeje, kam patří a kde věřím, že bude. Je to pro nás hodně zavazující a zároveň nám to hodně pomohlo po psychické stránce, že je to vyřešené.

Když se Lukáš Sedlák vracel ze zámoří, dostal v Rusku nabídku, že pokud se vrátí, klub následně zruší smlouvy tobě a Tomáši Hykovi. Nad tím zůstává rozum stát.

Je to země neomezených možností a mohlo se tam stát cokoliv. Jsem hrozně rád, že pan Dědek a náš agent Aleš Volek to všemi silami dokázali v poklidu ukončit.

Ty máš individuální letní přípravu, jak probíhá?

Já jsem si po sezoně dal jenom dva týdny volno, takže už mám teď sedmý týden v tréninku a hodně už to směřujeme k sezoně. Už jsem na to zvyklý, s klukama ze Staca (Strenght Training Academy, pozn. red.) spolupracuju už dlouhou dobu a jsem jim vděčný za všechno, co jsem dokázal. Ta spolupráce funguje, nerad bych ji měnil a jsem rád, že mi vedení vyšlo vstříc.

Mění se tvá letní příprava nebo je každý rok vesměs podobná?

Mění se to, všechno se vyvíjí. Já stárnu, kluci se zdokonalují, jezdí na stáže, furt je tam něco nového a cítím, že se každý rok posunují.

Konzultuješ nějak svůj plán s trenérem brankářů Františkem Brázdilem?

Samozřejmě to s Ferim konzultuji, zároveň i s Petrem Mockem. Naši trenéři chtějí mít přehled o tom, co se dělá, posílají se jim reporty. Všechno to funguje, není to tak, že si dva měsíce dělám, co chci.

Ty si spolupráci s Františkem Brázdilem hodně pochvaluješ. V čem je jako trenér brankářů výjimečný?

Je to v tom, že se neustále zlepšuje. Miluje svou práci, dává ji sto procent, někdy ještě víc. Každý den se zdokonaluje, má veškeré možné semináře a zlepšuje sám sebe. Není to tak, že si myslíš, že něco funguje a bude to dál fungovat, to ne. On furt hledá cestu, jak být lepší. Každý den říká, mohli bychom tohle a tamto. Miluje svou práci a přináší to výsledky.

Dokážeš si představit sebe jako trenéra brankářů po konci aktivní kariéry?

Já věřím, že to bude až za dlouho. Ale abych byl upřímný, tak v půlce sezony, když jsem Feriho poznal blíž, jsem si říkal, že přesně být takhle trenérem brankářů by mě strašně bavilo.

Ty jsi zkušený brankář. Je o tobě ale známo, že se rád učíš novým věcem a nespoléháš se jen na to, co už umíš.

Jednoznačně. Já nevěřím na to, že je někdo hotový. Vždycky se ten hráč může zlepšovat, zdokonalovat. Já neustále hledám cestu, jak být lepší a lepší. To mě neskutečně žene, je to můj motor. Někomu to vyhovovat nemusí, ale mně ano. Spoustě trenérů by se mohlo stát, že by měli strach mi říct, hele Willdo, měl bys změnit tohle a tohle. Ale já vždycky hned na začátku říkám, řekni mi, co vidíš za silný stránky, co vidíš za slabý stránky, co uděláme, jak to zlepšíme. Většinou ta důvěra v toho trenéra brankářů, a naopak, je velmi silná, a proto to tak funguje.

Čeká vás Dolomiten Cup, Liga mistrů a Spengler Cup. Vyhovuje ti takhle cestovat za hokejem?

Určitě, já jsem na to zvyklý z těch zahraničních angažmá, kde se hodně cestuje, jsou tam tripy a hodně cest letadlem. Mně to žádný problém nedělá a myslím, že je naprosto skvělý, že se nám podařilo být součástí všech těchto turnajů, soutěží. Bude hodně zápasů, takže bude i prostor pro mladší kluky, ale zároveň i pro nás je to dobře. Vždycky je lepší hrát zápasy než trénovat, což si myslím, že bude naše výhoda a moc se na to těším.

V sezoně se utkáte se spoustou zahraničních soupeřů. Na Dolomiten Cupu bude Rögle, kde jsi hrál. Těšíš se speciálně na nějakého soupeře?

Určitě se těším na Rögle, už jsem si psal i s kustodem a Petr Kváča, který tam teď chytá, je můj dobrý kamarád. Těším se na to, mám tam spoustu kamarádů a těším se, že je tam uvidím. Potom se těším celkově na Ligu mistrů, která bude strašně zajímavá. Je to takové vypadnutí ze stereotypu extraligy, kdy hrajete se třinácti soupeři čtyřikrát v sezoně, a vlastně všechny ty stadiony znáte nazpaměť. Tady to je vystoupení z komfortní zóny, někam se cestuje, jste někde ve Finsku, srovnat se, připravit se a odehrát zápas s kvalitním soupeřem. To nám může jedině pomoct.