Redakce
Farmář od ledu
Nedává góly ani na ně nenahrává. A ani nevychytává vítězné nuly. Přesto je v Pardubickém kraji tak trochu hokejovou celebritou. Masér a kustod Dynama Martin Mandys je totiž na střídačce nepřehlédnutelnou postavou, což mimo jiné dokáže i jako jeden z hlavních hrdinů připravovaného filmu o Dynamu. V reálu ale na nikoho nic nehraje. On prostě žije pro Dynamo.
Na ledě se hokejisté radují v hloučku kolem úspěšného střelce, na střídačce se hráči objímají a plácají se po ramenou. Trenéři si dávají „high five“ nebo pěstičky. V největší extázi je ale po vstřelené brance Dynama v enteria areně časti právě Martin Mandys, který především po důležitých gólech mlátí dvířky od střídačky doslova jako smyslů zbavený.
„Že prožívám nějaké emoce během zápasu? Je to všechno dané tím, co pro mě Dynamo znamená a co už jsem prožil. Člověk tím žije a je tak zapálený do hry… Je to srdeční záležitost, vychází to ze mě a na nic si nehraju. Prožívám to a musí to jít ven,“ popisuje v klidu pardubické kabiny po jednom ze srpnových tréninků jeden z důležitých členů celého mančaftu.
Díky své povaze, ve které převládá extrovert nad introvertem, se stal jednou z ikon pardubického hokeje posledních let. Prožil jak euforické sezony titulové, kdy patřilo Dynamo k tomu nejlepšímu u nás, tak hrůzu poslední desetiletky, ve které měly Pardubice několikrát pořádně namále, aby nikdy ve své historii neopustili extraligové vody.
Hráči se měnili, ale Martin Mandys zůstával a zůstává. I díky tomu je pro řadu Pardubáků velmi známou tváří. Vše ještě umocnil nástup sociálních sítí, na kterých je tu a tam masér a kustod týmu v jedné osobě hlavní hvězdou.
„Nechci, aby to znělo nějak nabubřele, ona samochvála smrdí… Chci říct, že to vnímám a nesmírně si toho vážím. Když jdete na nákup a třeba paní prodavačka se s vámi začne bavit, co jsme to hráli nebo že jsme hráli skvěle... Má to dvě strany – když se daří, plácají vás po ramenou, když tolik ne, tak dostáváte meltu a zvoní vám na zvonky,“ usmívá se dobrá duše pardubické kabiny.
Cesta do ní byla celkem rychlá, i když rozhodně ne rovná. Martin Mandys vždycky snil o tom, jak bude pracovat na své vlastní farmě, chovat domácí zvířata, sekat trávu a orat pole… Jenže osud ho zavál někam úplně jinam, do zimy hokejového stadionu.
Zážitkové dětství
Martin Mandys se narodil 24. dubna 1979 v Pardubicích. „Jsem Býk a někdy je to na mně pořádně znát,“ potvrzuje pardubický kustod a přidává možná další důvod, proč je tak často na očích fanouškům. Tak jako býci mají své arény, on má enteria arenu. A často vycítí, kdy chtějí diváci vidět nějakou tu show.
Na dětství vzpomíná s jiskřičkami v očích. I dnes, když vypráví o tom, jak si užíval dobu bez internetu a veškerých vymožeností dnešní doby, jako by se v myšlenkách vracel na louky a do lesů, kde byl společně se svými kamarády tím správným klukem. Skoro jak z filmů pro pamětníky.
„Měl jsem poměrně bohaté dětství, hlavně co se týče prázdnin. Nikdy jsem se nenudil, vždy jsem měl program nabitý. Mám spoustu zážitků, hlavně z přírody, když jsme často jezdili k babičce s dědou na chatu a tam jsem běhal po polích a po lesích,“ vybavuje si po více než třiceti letech.
Celý text naleznete ve 4. čísle Magazínu Dynamo.
Čtvrté číslo magazínu Dynamo seženete v našem oficiálním fanshopu, online ZDE, v knihkupectví Amipa v Přelouči a na novinových stáncích v OC Grand a Hlavním vlakovém nádraží v Pardubicích. Cena jednoho výtisku je 98 korun.