Martin Voltr, Jan Hrabal
Ze začátku jsem byl trochu nervózní, přiznal útočník Jan Kolář
STOCKHOLM — Comeback na podtrženou jedničku. Útočník HC ČSOB Pojišťovna Pardubice Jan Kolář se vrátil do české hokejové reprezentace po osmi letech a zařídil vyrovnání v úvodním duelu Oddset Hockey Games proti domácímu Švédsku. „Pocity mám dobré, protože se vyhrálo,“ usmíval se pardubický forvard.
„Chvílemi jsme měli navrch my, chvílemi Švédové. Remíza je spravedlivá, a že jsme urvali bod navíc, je super,“ pokračoval rodák z Boskovic, který se představil v tradičním spojení ve třetím útoku spolu s Petry Koukalem a Petrem Průchou. Jeho nejstarší člen se tak do střelecké listiny národního týmu zapsal stejně jako při své premiéře na podzim roku 2002.
Češi právě díky němu vyrovnali ve třetí třetině na 1:1 a nakonec zápas rozhodli ve svůj prospěch v samostatných nájezdech. „Byla to dobře sehraná situace na střelu našemu obránci. Já jsem se jako první dostal k odraženému puku a snažil jsem se ho co nejrychleji dostat do brány. Naštěstí se tam gólman nestihl vrátit,“ pokračoval Jan Kolář.
Jak se tedy cítíte po osmileté pauze v národním týmu?
„Za začátku to bylo takové rozhárané, ale postupem času jsem se dostával trochu víc do hry. Trenér začal naší formaci víc věřit. Podařilo se nám dát gól, čímž jsme se vrátili do zápasu, a nakonec vyhráli v nájezdech.“
Váš vyrovnávací gól padl z přesilovky, které jste na trénincích po příletu trénovali…
Bavili jsme se o přesilovkách, a když jsme na ně vlétli, zkoušeli jsme různé varianty. Při zápase to je ale pochopitelně něco jiného.
Vaše střelecká forma z extraligy trvá…
„Je to na mě trochu nezvyklé. Ale dobře že tak, že jsem se zase trefil.“ (usmívá se)
Remíza je spravedlivá, bod navíc je skvělý
Výkon českého týmu v prvních dvou třetinách příliš neoslnil, ale třetí část byla o poznání povedenější. Čím to?
„Hra se přelévala z jedné strany na druhou. Měli jsme fáze, kdy Švédové drželi puk a my jsme se na něj nedokázali dostat. Potom jsme s nimi ale to samé prováděli my. Chvílemi jsme měli navrch my, chvílemi oni. Takže remíza je asi spravedlivá a že jsme urvali bod navíc, to je samozřejmě super.“
Jaké to je zahrát si za českou hokejovou reprezentaci po osmi letech?
„Všichni hráči jsou zde hodně individuálně zdatní a každý si hýčká puk, málokdy ho od sebe odhazuje. Hra je o něco přesnější. Musím se přiznat, že ze začátku jsem byl malinko nervózní. Spíše jsem se snažil dodržovat taktiku a nehrál jsem moc přirozeně, ale postupem času jsem to do sebe zase dostával. Člověk nemůže přijít a být na to hned zvyklý. Je to také o tom, jak si věříte, a to na mě myslím bylo postupem času vidět.“
Ve čtvrté formaci jste oprášili tradiční „pardubickou souhru“ s Petry Koukalem a Průchou. Zejména vaše akce v závěru třetí třetiny, kdy Koukal uháněl sám na bránu, byla velice pohledná…
„Petr Průcha vyslal nádhernou přihrávkou Petra Koukala. Ten to udělal moc hezky, ale bohužel puk do branky nedostal. Chybělo málo.“
Nakonec musely o vítězi rozhodnout až samostatné nájezdy. Proč jste se nepřihlásil, když máte takovou fazonu?
„Já jsem tady na prvním zápase, takže bych si nedovolil se přihlásit… Ale samozřejmě, kdybych dostal příležitost, jel bych.“