Redakce
Robert Kousal: Ze Zbrojovky na Anfield Road
V dresu Dynama pravidelně boduje, na ledě vyniká přehledem i citem pro kombinaci. Málokdo ale ví, že Robert Kousal umí podobné kousky předvádět i na trávníku. V mládí hrál za Zbrojovku Brno, teď obdivuje fotbalisty Liverpoolu. Co je jeho nejsilnější fotbalový zážitek? A jak si nejlépe odpočine od hokeje?
Je pro vás rodina tím nejlepším odpočinkem od hokeje?
Určitě. Když se nedaří, tak vím, že přijdu domů a mám tam svoji pohodu. Pak se podívám na dceru, ta se na mě usměje a já vím, že svět je zase v pořádku.
Chodíte díky tomu na zimní stadion s čistou hlavou? Nejste v poslední době trochu klidnější a vyrovnanější?
Je to možné. V zahraničí jsem byl po většinu času sám, a ať chcete nebo ne, hokejové myšlenky na vás pořád chodí. Doma mám ale takové rozptýlení. Na hokej ani moc nemyslím, protože se naplno věnuju rodině.
Zkrátka pohodlí domova…
Přesně tak. S dcerou chodíme taky na procházky nebo do bazénu. Zajedeme si třeba i do Prahy nebo k našim do Brna, jinak to ale není o tom, že bychom každý volný den něco podnikali. Ale byli jsme s malou na čtrnáct dní v Dubaji, když ještě dokonce ani nechodila. Teď už chodí a na příští dovolené tak může být větší zábava.
Máte už vyhlédnuté nějaké hezké místo?
Přemýšleli jsme o tom, že bychom chtěli do Řecka, na ostrov Santorini. Ale ještě nevíme, jestli nám to vyjde. Hned po sezoně v dubnu tam ještě není takové teplo, takže uvidíme, případně bychom museli vyrazit v červenci.
A mimo dceru?
Když malá spí, pustíme si nějaký film nebo seriál. Občas si přečtu i nějakou knížku, ale od chvíle, kdy je malá na světě, už na to nemám tolik času a energie. Sem tam se sejdeme s kamarády na pivko nebo vyrazíme někam na výlet.
Hokej ale není jediný sport, který vás baví, že?
Hodně sleduju fotbal – jsem dlouholetý fanoušek Liverpoolu. Fandím jim už sedmnáct let – od roku 2005, kdy vyhráli Ligu mistrů. Tehdy s AC Milán prohrávali 0:3 po poločase, pak ale vyrovnali na 3:3 a vyhráli po penaltách. Tehdy jsem si řekl: „To je můj tým, tomu chci fandit!“
Zaletěl jste si někdy přímo na zápas Premier League?
Poprvé jsem byl na Arsenalu, který hrál proti Manchesteru United. To mi bylo okolo dvaceti let. Jeden můj kamarád totiž fandí Arsenalu a druhý zase United, tak jsme se byli podívat spolu. Na Liverpoolu jsem byl poprvé, když hráli Evropskou ligu proti Augšpurku. Pamatuju si, jak jsem byl tehdy unešený z atmosféry, ale fotbal až tak záživný nebyl, protože jediný gól padl z penalty.
Dostal jste se do Anglie ještě někdy jindy?
Později jsem byl i v Manchesteru na derby City s United. Old Trafford (stadion Manchesteru United, pozn. red.) jsem pak navštívil ještě jednou a asi nejlepší zápas, jaký jsem zažil, byl na Anfield Road, když se Liverpool přetahoval se City o titul. To bylo v sezoně 2018/19 a Liverpool hrál doma s Tottenhamem. Bylo to 1:1 a v devadesáté minutě dali domácí vítězný gól. V tu chvíli jsem myslel, že stadion spadne. Úplně cizí lidi nás začali objímat, všichni málem zešíleli. (smích) To byl můj nejsilnější fotbalový zážitek.
Je naopak tím nejhorším zážitkem finále Ligy mistrů v roce 2018?
Tehdy jsem byl samozřejmě dost zklamaný. Řádil tam Loris Karius, který udělal dvě nešťastné hrubky. Ale i tak si myslím, že to byl hezký fotbal. A o rok později už Liverpool vyhrál, takže radost z vítězství pak byla o to větší.
Hrál jste i vy sám fotbal za nějaký klub?
Od malička mě vedli ke sportu a hrál jsem fotbal i hokej zároveň, později jsem začínal i s tenisem. Když jsem byl malý, tak mi šel fotbal možná ještě líp než hokej. Postupem času už se to měnilo a začal mě víc bavit hokej. Takže ve čtrnácti letech jsem s fotbalem skončil a začal se naplno věnovat hokeji. Ale asi čtyři roky jsem hrával za žáky Zbrojovky Brno.
Dá se vůbec skloubit sledování ostrovního fotbalu s programem během rozjeté extraligové sezony?
V sezoně jsem do Anglie nikdy neletěl, nechával jsem si to vždy na duben, kdy ještě v Premiere League zbývá dost zápasů. Vždycky jsem se těšil, až budu moct vyrazit. Naposledy jsme se chystali do Londýna na Chelsea na jaře 2020, ale zrovna se rozjel koronavirus. Už jsme chtěli kupovat letenky, ale právě v ten moment oznámili, že se bude hrát bez diváků. Takže to nakonec nevyšlo a od té doby jsem v Anglii nebyl.
Může být fotbal pro hokejistu i součástí suché přípravy?
Jsem přesvědčený, že může. Pokud tedy ten hokejista není úplný dřevák, jinak je fotbal nebezpečný jak pro něj, tak i pro ostatní. (smích) Je to komplexní sport. Zlepšíte si v něm kondici, koordinaci pohybu, výbušnost, kreativní myšlení… Tohle všechno pak pomůže hráči i na ledě.
Trénujete v létě sám, nebo s týmem?
Když jsem hrál v zahraničí, tak jsem přes léto vždycky trénoval individuálně s trenérem Romanem Boškou. Letos jsem ale celou letní přípravu absolvoval s týmem.
Takže zkoušíte přemluvit kondičního trenéra Petra Mocka, aby do letní přípravy zařadil i hry?
Ani ne, protože víme, že je to zbytečné. (smích) Vyžívá se spíš v posilovně a běhání, takže tohle je spíš na ostatních trenérech, aby do suchých tréninků zařadili nějakou zábavu.
Tím mi možná trochu nahráváte k další otázce: Co na hokeji nemáte rád?
(bez váhání odpovídá) Letní přípravu a posilovny během sezony. Tréninky mimo led jsou pro mě na hokeji to nejtěžší. Není to úplně můj šálek kávy, ale na druhou stranu vím, že je to hodně důležité.
Co by vám na to řekl Patrik Poulíček?
Samozřejmě jsou typy hráčů, které posilovna vyloženě baví. Já tomu moc nerozumím, ale respektuju to. (smích) Já si radši zahraju právě fotbal nebo tenis, než abych šel do posilovny.
