11.10.2007
Jan Hrabal, Petr Novák, foto Vladimír Škorpík

Potřebujeme urvat zápas, pak se odrazíme, věří Zdeněk Ondřej

Herní krize hokejistů HC Moeller Pardubice se po předvčerejším vystoupení na vítkovickém ledě ještě více prohloubila. Moeller sice dokázal vyrovnat dvoubrankový náskok soupeře, ale i tak odjel z Ostravy s prázdnou. Chyba v defenzivní části na počátku třetí třetiny a gól Róberta Petrovického rozhodly o porážce Pardubic. Sedmé v této sezoně. „Nemůžeme spoléhat na to, že nastoupíme doma a budeme vše vyhrávat. Musíme hrát doma i venku stejně – ze zabezpečené obrany a bojovat. A samozřejmě odvádět více jako sto procent na ledě,“ burcuje Zdeněk Ondřej, jenž ve Vítkovicích zaznamenal svůj první kanadský bod do zatím chudých statistik.

Neúspěšná série pardubických hokejistů se natáhla o další zápas. Nepovedlo se vám vyhrát na ledě Vítkovic. Jak toto utkání vypadalo?
„Byla to bohužel taková naše klasika. Hráli jsme, dá se říci, do obrany, ale udělali jsme dvě chyby, které soupeř potrestal a prohrávali jsme 0:2. Deka tam visí, ale řekli jsme si, že musíme makat a bojovat, že nám hezké góly padat nebudou, že je musíme dotlačit do brány. Ti přineslo své ovoce a dotáhli jsme se na 2:2. Ve třetí třetině zase přišla chybička, která nás stála body. Prohrávali jsme 2:3, Vítkovice pak dobře bránily a bylo nesmírně těžké se k nim dostat. Zkoušeli jsme to ještě s odvoláním gólmana, ale tam jsme inkasovali čtvrtou branku. Myslím si, že tam byla bojovnost, rvali jsme se na to. Musíme se dívat na to, co by nás mohlo posílit dál a to je takhle odmakaný výkon. Musíme tvrdě pracovat, padat do střel. Třeba Tomáš Rolinek fakt padal do střele, i při nájezdu, který už nemohl odvrátit porážku, spadl Róbertu Petrovickému pod nohy a mám problémy s ramenem. To je cesta, která nás někam posune.“

To bylo ale poněkolikáté po sobě, že jste poměrně v krátkém časovém intervalu dvakrát inkasovali…
„Určitě to je nějaký psychický blok. Inkasujeme, víme, že prohráváme a na mančaft to má vliv. Pak následuje negativní vlna. Ale my se z toho zkrátka musíme poučit! To nejde! Hlavně se těšíme na domácí zápasy, tím se my musíme bavit a mít z toho radost. A samozřejmě bojovností si vzájemně pomáhat. Pozice, na které jsme, nám absolutně nepřísluší. Musíme s tím něco udělat.“

Zdeněk Ondřej cloní Martinu Pruskovi v úterním utkání.

Opravdu je psychika mužstva hodně narušena porážkami?
„Je to složitá situace, nic příjemného. Já upozorňuji, že je začátek sezony, vlak se teprve rozjíždí. Myslím si, že není třeba někde brečet. Naopak bojovat a makat. Čekají nás zápasy doma a my musíme ukázat lidem, že máme svou sílu. Musíme se ale soustředit sami na sebe, nikdo nám nepomůže.“

Musíme jít dál a poprat se s ním. Nic jiného nám nezbude

Takže první výhra v sezoně přijde pouze po velké bojovnosti a kolektivním výkonu…
„My potřebujeme urvat zápas. Třeba 1:0 nebo 2:1. Od toho se pak odrazíme. Pak přijdou pěkné góly a pardubické kombinace, kdy to všichni hrají s lehkostí a v pohodě. To ale začíná na poctivé práci a dřině. Je to všechno psychika a tu musíme získat pracovitostí, ničím jiným.“

Co se vám tedy honilo hlavou, když Vítkovice daly gól na 3:2?
„Nám tam prostě spadnul gól a na mužstvu bylo poznat, jak mu narostla křídla. Najednou zjistí, že to půjde. My jsme ožili a dokázali jsme vyrovnat. Měli jsme včera šanci, takovou cestou musíme jít. Tady se totiž ukáže parta a síla. Když se daří, tak se daří, ale když to nejde, tak se ukáže síla kolektivu. Může nás toto posunout dál v dalších fázích sezony, ale nejprve se z toho musíme dostat. Když člověk klesne na dno, ví, jak to chutná.“

Zdeněk Ondřej se pere před vítkovickou brankou.

O tom, že jsou Pardubice poslední, se hodně mluví. Hodně se v pardubické kabině čtou noviny?
„Nemusíme sledovat noviny, my všichni víme, kde jsme. Není dobré si toto číst, když se něco děje, tak všichni do toho akorát píchají a dávají všem najevo. Příznivci jiných klubů z toho pak samozřejmě mají radost, že se nám nedaří. My se z toho zvedneme, věřím tomu.“

Je třeba tedy bojovat a bojovat…
„Já myslím, že ve Vítkovicích bylo vidět, že jsme to nevzdávali. Vyrovnali jsme z 0:2. Tam chybělo málo a sahali jsme po bodech. Takový výkon jako včera, z něj se musíme poučit a říci, že to je ta cesta, abychom se zvedli.“

Nyní ale jste čtyři zápasy v řadě nebodovali. Nevrtá vám hlavou, že byste mohl být třeba trejdován?
„Takový je život sportovce, na to se nesmíme dívat. O to více musíme bojovat, jsme tu spolu druhou sezonu, vloni jsme něco dokázali a my chceme ukázat, že to nebyla náhoda. Musíme jít dál a poprat se s tím nic jiného nám nezbude.“