22.05.2020
Redakce

Petr Čáslava o MS 2010: Nejcennější jsou pro mě vzpomínky na finále s Ruskem

Bývalý pardubický obránce a současný asistent trenéra A-týmu HC Dynamo Pardubice Petr Čáslava byl před deseti lety členem reprezentačního kádru, jenž vybojoval zlatou medaili na Mistrovství světa v hokeji 2010 v Kolíně nad Rýnem. „Myslím, že se ten tým sešel výborně, byl dobře poskládaný a sedlo nám to celkově,“ zhodnotil v našem rozhovoru zlatý šampionát.

Když jsme na tento triumf vzpomínali s tvým tehdejším spoluhráčem Tomášem Rolinkem, tak mi řekl, že největší síla tkvěla v tom mužstvu jako celku. Že tam nebyly výrazné individuality. Jak to cítíš ty?

Asi ano, tehdejší tým měl určitě svého ducha. Plno lidí nás podceňovalo, protože tam byla spousta hráčů z Evropy. A když přijeli kluci z NHL, tak byli mladí. Jenže budoucnost pak ukázala, že ti mladí kluci byli hvězdami – Kuba Voráček, Lukáš Kašpar a další. Mnoho z nich má před sebou ještě krásnou kariéru. Myslím, že se ten tým sešel výborně, byl dobře poskládaný a sedlo nám to celkově.

Jaká byla v týmu nálada, když vás mnozí odepisovali po prohrách s Nory a Švýcary?

Nemyslím si, že byla špatná. Byla to doba, kdy si lidé mysleli, že budeme porážet Dány, Nory a další bez větších problémů. Nebrali je za takové soupeře. Jenže už v té době ti kluci hráli parádní hokej. Věděli jsme samozřejmě, že naší povinností je nad nimi zvítězit. Ale nebylo to jednoduché. Byla tam dobrá parta, všichni si spolu rozuměli. I po těch prohrách jsme si uměli říct, co je špatně a co naopak jsme udělali dobře. To nám pomohlo k tomu, že jsme se nakonec zvedli v těch skutečně důležitých momentech.

Výrazným momentem byl rozhovor Jaromíra Jágra, který tehdy v novinách kritizoval velké množství omluvenek od hráčů z NHL. Byl to ten mezník, co vás nakopnul k tomu zlatu, nebo tam byl jiný okamžik?

Abych řekl pravdu, nevzpomínám si, že by kromě toho rozhovoru třeba měl Jarda Jágr nějaký proslov v kabině. Ten rozhovor pro noviny se nás víceméně netýkal, ten se týkal kluků venku. U Jágra stačila jen jeho přítomnost, měl obrovský vliv na mančaft. Viděli jste, že obrovsky chce. V takovém případě nic nepodceníte, když máte v mužstvu Jaromíra Jágra nebo Tomáše Vokouna a cítíte z nich, jak chtějí být úspěšní. Štve vás to, když se nevyhrává. I tohle podle mě byla motivace.

V čem vidíš ten obrat? Kdy jste nastavili vítězný kurs?

Možná to bylo zkrátka celkově těmi podmínkami. Že jsme byli podceňovaní. Najednou se prohrálo a kdyby se nevyhrál následující zápas, tak bychom jeli domů. Uvědomili jsme si to a řekli si: „No a co? Teď jsme tu braní za outsidery, tak pojďme překvapit.“ Myslím, že mentálně jsme na to byli dobře připravení. Trenéři nás výborně připravili na zápasy. Měli jsme video porady, měli jsme soupeře, oslabení, přesilovky a další herní situace rozebrané do detailu.

Z tvého pohledu, který moment na tomto šampionátu byl pro tebe tím nejsilnějším?

Koukal jsem se na některé zápasy z té doby, jak je nyní opakovali v televizi. Člověk si vzpomene na detaily, jako třeba závěr zápasu s Kanadou, kdy tam byla bitka za bránou. Nebo zápas se Švédy, kdy jsme šli před koncem na vhazování a Karel Rachůnek to trefil. O čem jsme se bavili na střídačce při nájezdech. Těch momentů je tam víc. Ale pro mě jsou asi nejcennější vzpomínky na finále s Ruskem a finální hvizd. Na to si člověk vždycky vzpomene.