18.11.2006
Vladimír Gregor, fotografie Luboš Lang

Pardubičtí fanoušci jsou nejlepší, přiznal Adam Svoboda

S trochou nadsázky by se dalo napsat, že Slavia oplatila Moelleru stejnou mincí. Od senzačně otočeného zápasu v Sazka Aréně ještě mnoho vody neuteklo a i tentokrát byl dlouho na dobré cestě za třemi body domácí celek. Tradičně prestižní utkání dvou nesmiřitelných rivalů okořenil souboj dvou pardubických brankářů. V minisouboji dvou kamarádů vyšel nakonec vítězně Adam Svoboda. Ten nedosáhl pouze na rány Jana Starého a Petra Sýkory a nakonec se mohl se svými spoluhráči radovat z dvoubodového zisku.

„Pořád jsem věřil, že s tím zápasem ještě něco uděláme. Chtěli jsme bojovat až do poslední minuty. Dobře jsme věděli, že když Pardubice vedou jedna nebo dva nula a dostanou branku, tak že se jim potom hraje hrozně obtížně. Ale v té třetí třetině jsme určitě byli i mnohem lepší, než domácí a remízu si zasloužili,“ líčil po zápase spokojený brankář pražské Slavie.

Ten se koneckonců nemusel na dnešní zápas trmácet ani z kdoví jaké dálky. „V Pardubicích bydlím, cítím se tu stále doma. Chytalo se mi tu výborně, jen jsem se snažil, abych neudělal nějakou klukovinu a nedostal hloupý gól. To se mi myslím vcelku až na jednu výjimku podařilo,“ bilancoval Svoboda.

A kterou situaci že to měla opora Pražanů na mysli? V polovině druhé třetiny se před něj prodral rychlík Sýkora a na jeho finesu byl i brankář Slavie krátký. „Udělal to šikovně. Hodně na koncovce zapracoval a v rychlosti stačil puk vrátit ještě zpátky a poslat mi ho mezi nohy. Sežral jsem mu to i s navijákem, tohle on totiž normálně nedělá,“ vysekl se smíchem poklonu nejlepšímu extraligovému střelci.


Adam Svoboda se po dlouhé době vrátil do Pardubic jako brankář hostujícího mužstva. Naposledy chytal takto proti Pardubicím v souboji o třetí místo v dresu Sparty Praha v sezoně 1996/1997.

Pardubice měly zápas parádně rozjetý a zdálo se, že jej v pohodě dovedou do vítězného konce. Jistými zákroky bral sebevědomí Pražanům spolehlivý Ján Lašák, nakonec ale inkasoval branky v nejméně vhodné chvíli. „Mně je Jána hrozně líto. Chytal famózně, myslím, že jsme měli víc vyložených šancí, než Pardubice. Ale tak už to je, že je buď gólman vynášený do nebes a nebo je zatracovaný, když se to takhle smolně prohraje,“ soucítil se svým bývalým kolegou.

Adam Svoboda se před utkáním vůbec netajil tím, že v případě výhry nad svými bývalými spoluhráči přispěje do šatny nějakou tou korunou. „Vypsal jsem stejné peníze, jako včera (výhra 3:2 v prodl. s Litvínovem – pozn. red.). Ale kolik to je, to opravdu říct nemůžu. Moje paní si náhodou koupí noviny, přečte si to a pak mě nepustí domů,“ rozesmál se.

V samotném utkání si ale oddechl až v momentě, kdy Tomáš Vlasák v prodloužení definitivně dokonal obrat. V té chvíli začal Svoboda křepčit v brance jak malý kluk a s ním celá slávistická střídačka. „Jel jsem k Vlasákovi, abych mu mohl políbit ty jeho šikovné ruce, ale pak tam naskákali ti blázni z lavičky a sesypali se na mě, až jsem si myslel, že mi urvou nohy. Naštěstí jsem to přežil ve zdraví,“ pokračoval dobře naladěný gólman.

Pražská Slavia sice v Pardubicích nikdy příjemné uvítání nejspíše nepozná, nicméně jednu výjimku diváci přeci jen udělali. Na „svého“ Adama nezapomněli a bouřlivě vyvolávali jeho jméno. „Bylo to krásné. Vůbec jsem to nečekal. Když jsem vstoupil do Arény a viděl zaplněné ochozy, které mě vyvolávaly, tak se mi úplně sevřelo hrdlo. Dokázali, že jsou opravdu nejlepší, děkuji!“ dodal dojatý Svoboda.