Neposunul jsem bránu úmyslně, hájí se Ján Lašák

V utkání často chybující arbitr Jaroslav Kubeš chvíli tvrdošíjně stojí za svým. K řešení spletité situace si povolal čárového kolegu, který mu poradil zkonzultovat celou situaci s videorozhodčím. A ten mu doporučil branku neuznat.

Výňatky z pravidel ledního hokeje

471 – NEUZNÁNÍ BRANKY	Branka se neuzná, je-li branka vychýlena ze svého normálního postavení nebo konstrukce branky není celou plochou na ledě.
554 B) – POSUNUTÍ BRANKY	Hráči nebo brankáři, který úmyslně posune branku z jejího postavení, se uloží menší trest.
	Jestliže hráč nebo brankář úmyslně posune branku z jejího postavení, když má puk pod kontrolou hráč soupeře, který nemá protihráče mezi sebou a soupeřovou brankou a je tak ve výhodné brankové příležitosti, hlavní rozhodčí nařídí ve prospěch neprovinivšího se družstva trestné střílení.

---

Situaci ohledně posunuté branky a následného vstřelení puku do ní jsme viděli ze střídačky. Od začátku nám bylo jasné, že nemůže gól uznat. Asi čárový rozhodčí ho donutil k tomu, aby se podíval na video. Co jsme viděli my, tak bylo jasné, že branka byla mimo místo, než Karlovy Vary vstřelily branku. ——› Jiří Seidl, trenér HC Moeller Pardubice

Zeptám se přímo: posunul jste ji úmyslně při přesunu z jedné strany na druhou?
„To se nedá! Tam šel hráč do prostoru a já se rychle přesouval. Mám nějakou hmotnost, navíc dost váží celá výstroj, chtěl jsem se co nejrychleji přesunout. Pokud bych chtěl úmyslně hýbnout s brankou, tak bych to musel velmi umně trefit. To se nestává. Žádný úmysl tam nebyl. Nejde takovou situaci vyhodnotit: ‚OK, tak teď posunu bránu.‘ Tak to skutečně nejde.“

Překvapilo vás, že rozhodčí Jaroslav Kubeš gól nejprve uznal?
„To teda pořádně! Hlavně tvrdohlavě stál za svým, že to byl gól. Jenže z logiky věci, když hráč přijímá puk, já se přesouvám do střely a přitom posunu bránou, tak kotouč musel projít do brány až po jejím vychýlení. Možná mohl uznat technický gól…“

… to podle pravidel nejde…
„Aha, tak to potom ano. Byl jsem každopádně rád, že ho čárový rozhodčí přemluvil a šel na video.“

Nebál jste se trestného střílení?
„To mě nenapadlo.“

Pokud by v okamžiku posunu měl hráč Karlových Varů puk v držení, tak se mohlo pískat…
„Mohlo to tak být. To bylo o vteřinách…“

Vy jste spolu s rozhodčím Kubešem komunikovali?
„Snažil jsem se. Ale znáte to. Když něco rozhodne, tak já mu to na brankové čáře nevymluvím. Neřešil jsem to. Co jsem měl dělat? Tam to je o bezmoci v takových situacích. Když rozhodne a je si přesvědčený o své pravdě, tak s tím nic nenaděláte, i když jste si jistí o přesném opaku. Naštěstí se šel poradit. Tím ho určitě nehodnotím, jen popisuji situaci, která nastala.“

Když šel rozhodčí přece jen telefonovat, byl jste si jistý, že branku neuzná?
„V tomto utkání jsme si nemohli být jisti ničím. Samozřejmě jsem však věřil, že to neuzná.“

Po telefonátu gól odvolal a vy jste inkasoval dvouminutový trest. Byl jste naštvaný?
„Říkal jsem, že úmysl tam nebyl, ale že respektuji, že mi dává dvě minuty. Asi by měl v takové situaci dávat dvě minuty, to beru. Každopádně tam nebyl žádný úmysl.“

Ještě jedna zajímavá situace ve druhé třetiny, kdy jste úmyslně posunul vychýlenou branku. Tím jste chtěl naznačit, že není ve svém postavení?
„Branka byla aspoň třicet centimetrů z místa. Musel jsem to udělat, neboť jsem se nechtěl dostat do nějakých konfrontací, kdyby třeba padl gól. Byly by z toho nervy. Udělal jsem to proto, aby bylo zcela jasné, že branka je venku.“

Přitom rozhodčí stál docela blízko. Nekřičel jste na něj?
„Jasně. Bouchal jsem také o led, branka byla půl metru od něj a on to neviděl. Chtěl jsem předejít zbytečným nervům, byla venku, on to neviděl. Nebudu se přece tvářit, že chytám v posunuté kase. Tak jsem ji vysunul pryč.“

Stále to není ono

S Karlovými Vary jste sice uhráli pouhý bod. Je to ale zisk, když si promítnete celé utkání?
„Vzhledem k tomu, jak je našlapaná tabulka, tak je to zisk. Mohli nás stáhnout na tři body. Můžeme být rádi za srovnání na 2:2 na konci zápasu, ale zase jsme po celý zápas byli lepší, přestříleli jsme je, vyhráli jsme na šance. Takže to je i ztráta.“

Hodně důležitý pro vývoj střetnutí byl první inkasovaný gól. To jste neviděl Košťálovu střelu přes beka?
„Hráč zakončoval před bránou, já to stihl vyrazit, ale dorážku jsem neviděl. Snažil jsem se zabránit gólu, ale nevyšlo to. Škoda.“

Zajímavý zápas nakonec dospěl do prodloužení. Gól Aleše Píši třináct sekund před koncem zajistil Moelleru vedení v tabulce…
„Důležité je, že Karlovy Vary, které jsou v závěsu, nás stáhly jen o bod. Tak to beru. To je plus. Pro nás je prioritou zůstat v šestce. Vše ostatní necháme na vývoji.“

Takže si hlavu bojem o první příčku nezatěžujete?
„Já mám kupu jiných starostí. Moc to nesleduji. Vím, jak na tom jsme, ale mám jiné starosti v bráně.“

V kabině to tedy neřešíte?
„Kluci o tom mluví, ale ani nejsou tak naivní, že to tak může, nebo nemusí zůstat. Musíme počítat s body a řešit je.“

Hovořil jste o tom, že v brance řešíte jiné problémy. Stále tedy nejste se svými výkony spokojený?
„Jsem možná až příliš sebekritický. Stále to není ono. V Litvínově byl první zápas, kdy jsem byl spokojený. Blíží se vrchol, musím to vyladit. Vím, jaká je má úloha a postavení. Musím se na to připravit a být oporou.“

Co si tedy nejvíc vyčítáte?
„S Karlovými Vary jsme měli více střel a nevyhráli jsme. Kluci dřou na ledě a nemáme body. Já musím klukům pomoci. Platí ale, že čím méně zákroků, tím hůře se chytá.“

Ale v neděli jste za žádný gól ani minimem nemohl!
„To ne, ale… Nevyhráli jsme, takže nemohu být spokojený. Každý by měl přemýšlet, aby se vyvaroval chyb do budoucna.“

Nesžíráte se tím vším až moc?
„Možná ano. Měl bych to asi hodit za hlavu a nebrat si na sebe tolik věcí. Je to tak. Pomalinku se mi to daří odbourávat.“