14.02.2008
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

Ještě jeden zvrat v podobě postupu, přeje si Jakub Nakládal

PARDUBICE — Před touto sezonou byl uvolněn do prvoligového Vrchlabí. Tam se ale zranil, dlouho nehrál, hrozila mu operace a „stopka“ pro tento soutěžní ročník. Dal se zdravotně do kupy a v novém roce se usadil do obranných řad HC Moeller Pardubice. Talentovaný bek dle svých slov prožívá sezonu plnou zvratů. A přeje si, aby přišel ještě jeden. A tím by bylo pardubické proklouznutí do elitní desítky. „Uděláme pro to maximum a uvidíme, jak to dopadne,“ říká odhodlaně dvacetiletý zadák Pardubic, který o svou hokejovou budoucnost musí ještě perně bojovat.

Letošní extraligová sezona Jakuba Nakládala
  • 13 zápasů
  • 1 gól
  • 2 asistence
  • 2 body v hodnocení +/−
  • 20 trestných minut

Ve včerejším utkání jste zaznamenal dvě přihrávky na góly Jiřího Cetkovského. Byl zápas s Vítkovicemi z vašeho pohledu vaším nejlepším utkáním v Pardubicích?
„Bodově asi určitě. Jestli herně, tak to skutečně nevím. Hlavní je, že jsme vyhráli takhle vysoko. Za dvě nahrávky jsem ale každopádně velmi rád. Potřebujeme taková vítězství, abychom udrželi šance na předkolo play off. Budeme bojovat!“

Do utkání jste vstoupili velmi aktivně. V prvních pěti minutách se soupeř prakticky nedostal z pásma. Bylo vaším záměrem na Vítkovice takhle od prvního buly zatlačit?
„Určitě. Trenéři nám těsně před začátkem utkání v kabině řekli, že na ně máme vlítnout, snažit se vstřelit nějaké branky a dostat je pod tlak. To se nám povedlo, myslím, že vedení 2:0 vyplynulo ze hry a pak se nám hrálo mnohem lépe.“

Těsně před koncem první třetiny jste ale při dvojnásobném oslabení inkasovali gól na 1:2. Jak hodně vás tato obdržená branka naštvala, když padla v čase 19:58 po vašem dlouhém bránění přesilovky Vítkovic pět na tři?
„Hlavně nás mrzelo, že to padlo takhle před koncem. To hodně naštve. Špatně jsme si v této situaci rozebrali hráče, dva kluci tam skákali rybičkou a pak to Vítkovice sehrály prakticky do prázdné branky. Určitě to byla velká škoda inkasovat takhle těsně před přestávkou.“

Druhá třetina vám ale vyšla náramně: vyhráli jste ji 3:0…
„Podařilo se nám během chvíle soupeři odskočit a oni pak nevěděli, která bije. Myslím si, že to byl nejdůležitější moment celého zápasu.“

Takže jste během druhé přestávky, vedli jste 5:1, byli v kabině spokojeni, že je utkání vyhrané?
„Nikdo neřešil přímo vítězství. Říkali jsme si, že stále to nemusí nic znamenat. Snažili jsme se do třetí třetiny jít stejně, jakoby to bylo 0:0 nebo 1:1. Jsme rádi, že jsme přidali ještě jeden gól a udrželi vysoké vítězství.“

A právě tento gól rozřešil vaši celosezónní bilanci s Vítkovicemi ve váš konečný prospěch. Věděl jste o tom?
„Tak to fakt nevím! Na tohle se my ale nedíváme, hlavní jsou tři body a ty jsme získali. I do dalších třech utkání půjdeme s tím, že chceme maximálně bodovat a uvidíme, co to přinese.“

Vede tedy cesta do případného předkola play off pouze skrze tři výhry?
„Myslím si, že v této situaci nám asi fakt nic jiného nezbývá. Musíme urvat pokud možno všechny body a modlit se, aby soupeři před námi někde klopýtli.“

Zatím vám ale modlitby moc nevycházejí…
„Bohužel je to tak. Ale třeba se to ještě zvrátí.“

Děkuji doktorům, že mi pomohli, abych si v této sezoně zahrál

Týmově je pro vás sezona zatím nic moc. Ale pro vás osobně musí být neskutečná: na podzim jste si ve Vrchlabí zlomil ruku a teď najednou jste se propracoval mezi obranné pilíře Moelleru…
„Je to tak. Kdyby mi někdo řekl, že to bude vypadat takto, tak bych mu asi nevěřil. Za angažmá v Pardubicích jsem velmi rád, že dostávám hodně prostoru na ledě. Snažím se odvést maximum.“

Jak se vám tak komplikované zranění přihodilo?
„Neměl jsem přímo zlomenou ruku, ale utržené pouzdro u šlachy v zápěstí. Hrozila mi operace a stop v této sezoně. Nakonec jsem se dal do kupy a musím poděkovat doktorům, že mi pomohli, abych si ještě v této sezoně zahrál.“

Vy jste se pak rozehrával ve Vrchlabí…
„Šel jsem tam asi týden před začátkem ligy, odehrál jsem devět utkání a pak jsem se zranil. Po Vánocích jsem ještě odehrál jeden zápas tam a pak si mne stáhli do Pardubic.“

Byl jste překvapen, když se Pardubice ozvaly?
„Trenér mi už něco naznačoval, když jsme byli na soustředění ve Vrchlabí. Říkal, že musím makat a že by si mě chtěl stáhnout. Takže až takové překvapení to nebylo, ale když mě zavolal, tak ano.“

Dalo se to třeba tušit, když postupně kádr Moelleru opouštěli Martin Richter, Aleš Píša a Marek Posmyk…
„Přemýšlel jsem nad tím, když tito hráči odcházeli. Říkal jsem si, že šance by tu mohla být. Ale výrazně jsem nad tím nedumal. Když zavolali, tak jsem byl mile překvapen a pochopitelně moc rád.“

Jaký tedy máte pocit z této sezony?
„Pro mě to je ročník neuvěřitelných zvratů. Snažím se hlavně žít přítomností a jsem rád, že mohu být v Pardubicích. Snažím se zde odvádět maximální výkony. Týmově… No, stane se bohužel taková sezona, ale od jejího začátku se staly určité situace, které mužstvo musely poznamenat. Pak se s tím těžko něco dělá. Každý hodně chce, ale deka na nás leží veliká.“

Hovořil jste o zvratech. Třeba ještě jeden přijde v boji o předkolo play off…
„To by bylo úplně nejlepší. Uděláme pro to maximum a uvidíme, jak to dopadne.“