Jan Hrabal, fotografie Luboš Lang
Jaroslav Koma přijel v litvínovském dresu. Miluji Pardubice, hlásí
Poprvé si zahrál obránce Jaroslav Koma v dresu hostujícího mužstva v pardubické ČEZ Areně. Včera nastoupil talentovaný bek v dresu HC Litvínov, ale výhře pardubického klubu 3:0 nezabránil. Slovenský zadák je na hostování na severu Čech do Vánoc. „Největší štěstí jsem měl na střety s Jirkou Cetkovským, potkali jsme snad desetkrát. Jeho sto devadesát centimetrů a sto deset kilo proti mým sto sedmdesáti osmi centimetry a osmdesáti kily je docela nerovný souboj,“ usmíval se po skončení utkání dvaadvacetiletý bek, který do Pardubic přišel před minulou sezonou.
Přijel jste do Pardubic v dresu soupeře. Jaké to bylo?
„Už na na rozcvičce jsem měl trochu zvýšený puls. V první třetině jsem měl asi jen tři střídání, na led jsem se dostal ve třetí třetině. Ale to bylo rozhodnutí trenéra, které jsem akceptoval. S tím nic nenadělám. Ztratili jsme tři body, venku hrajeme ale fakt katastrofálně.“
Měl jste zvýšenou motivaci v zápase proti Pardubicím?
„U mě ano, určitě! Lidé na vás pokřikují z hlediště, protože vás znají. Zamáváte známým. Ale soustředil jsem se úplně maximálně, tepová frekvence byla ale vyšší, adrenalin též.“
Člověk to jinak prožívá, že?
„Už od rozbruslení, to se ani nedá slovy popsat. To jsou pocity, které mám, já Pardubice miluji! Byl jsem úplně šťastný, že jsem tady podepsal smlouvu. Ale nynější angažmá v Litvínově beru jako plus. Hraji opravdu hodně, první či druhou lajnu až na utkání v Třinci, kde se trochu promíchala sestava.“
Jaroslav Koma se představil v Pardubicích v litvínovském dresu. Bojoval i se Zdeňkem Ondřejem.
Jak tedy vnímáte současné postavení Pardubic?
„Když si zapnu teletext a vidím Litvínov jako devátý, tak si řeknu, že by to mohlo být ještě lepší. Ale podívám-li se na Pardubice takhle dole, tak to je něco jiného… To prostě trochu bolí… Doufám, že se klukům bude dařit jako v posledních zápasech a zvednou se.“
V Litvínově nejčastěji hrajete první obranu s Jiřím Šlégrem. Jaké to je?
„Úžasné! V kabině navíc sedím vedle něho, dává mi hodně poučení do hokeje. Je to opravdu pan hráč! Má něco za sebou, dokáže fakt poradit. Dělal jsem si z něj legraci, že si vyfotím ten jeho prsten z Nagana a budu ho ukazovat, že jsem ho viděl.“
Srdce mám přikloněné Pardubicím, tvrdí Jaroslav Koma
V Naganu vyhrál i Robert Reichel…
„No Albi… To je srdcař! Doma, venku, všude chce vyhrávat, to se mi na něm líbí. Když je potřeba, tak vás kluci sevřou, ale vždy jen proto, abychom hráli lépe, ne aby ostatní nějak zdeptali. Je to asi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Ale i v pardubické kabině je hodně kluků, kteří mi velmi opravdu velmi pomohli.“
Cítíte tedy, že v Litvínově hokejově rostete?
„Cítím se jistější, sezona se přehupuje do druhé čtvrtiny, nemohu to tedy hodnotit komplexně. Hraji ve větším klidu, nejsem takový roztěkaný, sem tam mám pokyny, abych nechodil tolik dopředu, ale stále to dost tahám. V první řadě je třeba bránit. Chyby se dělají, když se chcete něco naučit. No, vlastně nemusíš… Ale děláte je.“ (usmívá se)
Nejvíce soubojů ale absolvoval s Jiřím Cetkovským.
Takže se díváte na litvínovské hostování pozitivně?
„Ano, získal jsme nové impulzy, poznal jsem nové kamarády, něco nového jsem se poučil. Takže opravdu ano!“
Nyní vás čeká reprezentační přestávka. Zůstanete v Pardubicích?
„Mančaft odjel do Litvínova, já zůstávám tady s přítelkyní. Asi se pojedeme podívat do Havířova.“
Hostování by vám mělo skončit 20. prosince. Tušíte, co bude dál?
„To je otázka na vedení. Já se o svém trejdu dozvěděl tak, že se mám druhý den hlásit v Litvínově. Sbalil jsem si věci, zajistil si pár věcí a jel jsem. Uvidíme, jako to bude. Zatím jsem s nikým kompetentním na toto téma nehovořil. Ale samozřejmě, že srdce mám trochu přikloněné Pardubicím. To jsou ale jen pocity, na ledě bojuji za tým, za který hraji.“