19.12.2020
Redakce

Dan Vladař: Když bude v budoucnu možnost, do Pardubic se rád vrátím

S týmem se v pátek rozloučil talentovaný brankář Dan Vladař, který byl povolán Bostonem zpět za moře. Za šest odchytaných utkání se třiadvacetiletý brankář blýskl senzačními statistikami - průměr obdržených gólů byl 1,29 a úspěšnost zákroků téměř 96 %. V rozsáhlém rozhovoru pro klubový web se rozpovídal nejen o pardubickém hokeji, ale také o kontaktech s Bostonem během svého působení v dresu Dynama.

Splnilo to dvacetidenní angažmá tvá očekávání?
Myslím, že určitě. Kéž by to trvalo ještě o pár týdnů nebo měsíců déle. Těch dvacet dní uteklo jako voda tím, že se hrálo dost zápasů. Jak ze začátku bylo všechno nové, tak mi připadalo, že jsem se pomalu ani neotočil, a už zase jedu pryč. Ale moc jsem si to užil. Myslím si, že jsme se hlavně hodně zvedli jak výkonnostně, tak výsledkově, a můžu odjíždět s čistou hlavou s tím, že jsem udělal maximum pro to, abychom vyhráli co nejvíce zápasů.

To je pravda. Ale zpět k zápasu s Mladou Boleslaví. Ze celkových 17 střel tam padly v první třetině 3 góly během čtyř minut. Co sis tehdy pomyslel, bylo tam nějaké zaváhaní?
Podle mě to bylo i tím, že jsem od března neměl žádný plný zápas, když tedy nepočítám těch 30 minut při play-off NHL. Byla tam asi nějaká nervozita, která byla z mé strany spíš přehnaná kvůli tomu, že jsem dlouho nehrál zápas. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Extraligu jsem v životě nechytal, trénoval jsem jako třetí brankář na Kladně, takže ani toho tréninku nebylo tolik. Celou dobu jsem trávil jenom v posilovně, ale neměl jsem šanci chytat klasický trénink. Takže to bylo všechno takové vyvrcholení a kvůli tomu asi ta pětiminutovka proti Boleslavi nebyla úplně výborná. Ale myslím si, že už od druhé třetiny jsem se zase začal cítit lépe. Kluci mě i v zápase podpořili, také trenéři, že mě po tom třetím gólu neodvolali. Myslím si, že mně právě tohle hodně pomohlo, a pak už jsem se na zbývající zápasy cítil lépe a lépe.

Řekl jsi to správně, od druhé třetiny prvního zápasu. Cítil jsi najednou, že to přišlo, protože ta čísla jsou až neuvěřitelná. Bylo to tím, že to z tebe třeba spadlo?
Spadlo ani tak ne. Samozřejmě konkrétně před Boleslaví jsem nervózní byl, ale spíše kvůli tomu - když to řeknu špatně - že člověk po šesti měsících zapomene i rozcvičku před zápasem. Všechno jsem si chtěl hned připomenout, dostat se do nějaké své pohody, zjistit to, co funguje. Hlavně u brankáře je příprava důležitá, takže bylo všechno hektické, ale potom jsem se už cítil mnohem lépe. Jenom jsem se snažil, abych z žádné střely nedostal gól a to, že to dopadlo takto, tak za to jsem samozřejmě rád. Pro mě ale bylo nejdůležitější, aby se vyhrávalo. Až budu odjíždět, tak abych si mohl říct, že jsem osobně pro to udělal všechno – a to si teď říct můžu. Tohle byl pro mě hlavní cíl, odevzdat maximum, a jsem jedině rád, že to dopadlo takhle dobře.

Zažil jsi někdy takto úspěšnou sérii pěti zápasů s takovými čísly? Dostal ses někdy až do takovéto pohody?
Spíš se snažím čísla nesledovat. Samozřejmě, že asi něco říkají, ale zároveň je rozdíl chytat za mužstvem, které funguje, hraje výborně jako jsme hráli my, a nebo týmem, které neblokuje střely, nebrání a je mu to víceméně jedno. Takže bych nehodnotil brankáře jen podle statistik. Já si myslím, že se to odráží hlavně na týmu, jak hraje, jak dokáže spolupracovat. Je to odměna pro celý tým, pro nové trenéry, vedení, fanoušky, že se to všechno zlepšilo a věřím tomu, že když se bude vyhrávat, že za chvíli budou mít Pardubice i hráče v top 10 kanadského bodování, protože když tým šlape, tak tam jsou i individuální výkony, které se zvedají.

Myslíš, že jsi mohl být i ty impulsem, protože tým v té době dostal impulsů hodně, přišli i noví trenéři. Cítil jsi, že i tým díky tobě více "zapnul"?
To nevím. To by byla otázka spíše pro kluky než pro mě. Já jsem přišel jako nový. Jediné, co jsem mohl ovlivnit, bylo to, kolik gólů budu dostávat. Na to jsem se soustředil. To, jestli to byl nebo nebyl impuls, nevím. Pro mě bylo hlavně důležité, abychom vyhrávali zápasy, a abych odevzdával maximální výkon. To, že to dopadlo dobře, je jedině super, ale rozhodně si za to nedávám nějaké zásluhy. Já si myslím, že na tom má zásluhu každý úplně stejnou – od kustoda po manažera. Tak to prostě je. Myslím si, že to tady šlape, kabina funguje parádně. Bavil jsem se s několika lidmi a ti mi řekli, že parta v Pardubicích byla vždycky dobrá, což se mi potvrdilo. Za ty tři týdny jsem si v Pardubicích hodně zvykl a neodjíždí se mi úplně lehce.

Jaká byla extraliga? Zažil jsi ji úplně poprvé. Paradoxně jsi nastoupil dříve v NHL, poté až v extralize…
Nevěděl jsem, co od toho čekat. Pro mě to bylo takové, že jsem měl – a stále mám – velký respekt. Je to hodně kvalitní soutěž, ale tím, že jsem nevěděl do čeho jdu, tak jsem opravdu nevěděl, co od toho očekávat. Překvapilo mě, jak hodně kluci makají, i když se nehrají zápasy. Některé týmy mají starší hráče, kteří stále hrají naprosto báječný hokej a myslím si, že v Pardubicích je střední generace dobře doplněná Kubou Nakládalem nebo Količem, a funguje to. Opravdu jsem si to strašně moc užil a myslím si, že extraliga je hodně kvalitní soutěž a jsem rád, že jsem si ji mohl vyzkoušet.

Jaký je rozdíl chytat střely v extralize a v NHL nebo i v nižších zámořkých soutěžích. Na co sis musel dávat pozor?
Spíš ten hokej je jiný. Co mě hodně překvapilo bylo, že týmy jsou strašně vyrovnané. Měl jsem možnost chytat proti Karlovým Varům nebo v Liberci, tedy proti hodně kvalitním mužstvům. Pak jsme hráli s Budějovicemi, které jsou na posledním místě, ale byl to úplně stejně kvalitní zápas, jako doma s Karlovými Vary. A rozdíl pro mě? Pořád jsem si dával do hlavy, že hokej je stejná hra. V Americe je více přímočařejší, tady je přesnější i díky tomu, že je hra o něco pomalejší. Všechno má svá pro a proti. Ale pro mě to nakonec žádný velký rozdíl nebyl. Samozřejmě něco je zde pomalejší než na užším kluzišti, ale zrovna střely jsou všude stejné. Všichni kluci jsou pořád lidé, takže ty střely budou hodně podobné a myslím si, že u nás v Pardubicích bylo hodně kvalitních kluků, kteří by za mořem mohli hrát.

Jaký ze šesti zápasů byl ten nejtěžší?
Pro mě jako pro brankáře asi v Boleslavi, protože jsem dlouho nechytal a nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Nevěděl jsem, jak se mám připravit. Pro mě je ale každý zápas stejně těžký nebo stejně lehký, takže ani nechci říct: „Tenhle zápas byl těžký nebo tenhle zápas byl lehký," protože se nechci vůbec nikoho dotknout. Všechny zápasy jsou pro mě zápasy, ve kterých chci vyhrávat a nechci v nich dostat gól, takže jsem to ani nijak nerozlišoval. Pořád stačí jedna střela a může to být gól.

Bohužel sis nemohl stejně jako v NHL při play-off užít fanoušků v hale, ale jen na internetu. Jací jsou v Pardubicích fanoušci z toho, co jsi zaznamenal? Bylo to, co jsi čekal?
Určitě. Myslím si, že kluci v kabině vnímají, že je podpora obrovská. Já jsem to také vnímal. Sociální sítě se snažím co nejvíce eliminovat, nečíst to, protože se vždycky najdou lidé, kteří dávají kritiku, ať už oprávněnou nebo ne. Ale poznal jsem, že je zde obrovský zájem a myslím si, že je to jedině jak pro kluky, tak pro celý klub dobře. Protože se o klubu mluví, fanoušci k němu mají silný vztah a na zápasy chodí různé generace. Je dobře, že to mají fanoušci tolik rádi, a mrzí mě, že jsem si to nemohl vyzkoušet na vlastní kůži. To, co jsem ale slyšel z vyprávění, nebo když jsem byl mladší, tak jsem tady byl na extralize a byl to hukot. To je opravdu to jediné, co mě trochu mrzí, že jsem si to nemohl osobně zažít. Kdyby byla jednou možnost, tak bych se určitě rád vrátil.

Jaké to bylo mezi gólmany? Přišel si do týmu, kde byli dva stálí gólmani a chytal si najednou místo nich…
Měl jsem z toho obavy, protože zvlášť u brankáře není příjemné, když najednou přijde někdo nový. Poté je úplně jedno, jestli se předtím dařilo nebo ne. Brána je jenom jedna, tam může stát jen jeden člověk. Byl jsem však hrozně mile překvapený. S Milanem Kloučkem se znám už delší dobu z různých reprezentačních akcí, když jsme byli ještě mladší, takže u něj jsem věděl, že jsme kamarádi a nebude tam žádný problém. Věděl jsem, že měl lehčí zranění a že se půjde rozchytat do Vrchlabí. Kantyho jsem ale neznal, takže tam jsem nevěděl, ale jsem nadšený, jak super dvojici jsme utvořili a mrzí mě, že jsem nemohl pokračovat o chvilku déle. Myslím si, že vztah mezi námi byl upřímný a moc fajn v tom smyslu, že když jsem chytal, tak jsem věděl, že mi Kanty drží palce. Doufám, že když on chytal, tak také cítil, že mu je držím. To je zase znamení toho, že kabina funguje a není tady nikdo, kdo by hrál na sebe. V to já věřím, že když tohle funguje, tak se to odráží i na výkonech a že zápasy, které jsou vyrovnané, urve právě ta kabina. To se i v některých zápasech ukázalo. Když jsou nájezdy, tak samozřejmě může vyhrát ten šťastnější tým, ale pořád věřím v to, že vyrovnané zápasy dokáže vyhrát právě kolektiv.

Pomohlo třeba i to, že se Milanu Kloučkovi ve Vrchlabí dařilo?
Pro Milana bylo rozhodně jen dobře, že mohl hrát nějaké zápasy. Žádný hráč zatím nevyrostl na střídačce, takže si myslím, že pro něj to je rozhodně jenom dobře a v tréninku vypadal výborně. Až teď dostane šanci v zápasech, tak věřím, že udělá všechno a vyjde mu to. Také věřím, že kluci budou dále vyhrávat, aby měli hezké Vánoce a hezkého Silvestra.

Může toto angažmá hrát roli třeba za 10 nebo 15 let, až se Dan Vladař bude vracet zpátky do Čech?
Pokud budou mít Pardubice zájem, tak určitě. Já jsem takový, že se vždycky snažím udělat ke klubu, kde chytám, nějaký vztah. Pro mě to není jenom práce, pro mě je hokej něco, co mě baví a jsem hrozně nerad někde, kde lidé berou hokej jenom jako práci. Podle mě by měl mít každý hráč ke klubu nějaký vztah. Buď ho má vrozený, nebo ho klub musí zaujmout. Mě v Pardubicích zaujalo hrozně moc lidí a hodně věcí, které se mi tady líbily. Pokud někdy ta možnost bude, tak bych se rád vrátil, ale samozřejmě to nedokážu říct teď. (úsměv)

Sledovali tě v zámoří? Měl jsi nějaké vzkazy a kontakty? Pokud sledovali tvoje výkony a statistiky, tak určitě musí být rádi, že se jim vrací gólman ve formě.
Komunikoval jsem s trenérem brankářů, který mi psal po zápasech, že je sledoval. Potom s ním komunikoval také trenér brankářů v Pardubicích František Brázdil, takže tam byla zpětná vazba velice pozitivní. Myslím si, že jsme teď všichni spokojení s tím, že jsme si navzájem celou dobu pomáhali a že jsme si udělali mezi sebou vztah, který doufám, že bude nadále pokračovat.

Myslím, že teď bude mít Boston hodně nových fanoušků právě v Pardubicích. Co bys jim v tomto rozhovoru jako poslední věc vzkázal?
Chtěl bych jim vzkázat to, že kluci v kabině se opravdu snaží dělat vše na maximum a fanoušci na mě mohou být opravdu pyšní. Je tam skvělá parta, kterým to není jedno, nehrají hokej jenom kvůli sobě, ale kvůli tomu, že ho mají rádi a chtějí pro Pardubice vyhrávat. Vím, že v Pardubicích je hodně skvělých lidí od vedení až po lidi, kteří jsou s kabinou alespoň trochu spjatí. Všechny ten hokej baví a myslím si, že každý fanoušek Pardubic může být pyšný na to, komu fandí. Protože fandí tomu správnému klubu, ve kterém to funguje a lidé to dělají, protože je to baví.