Jan Hrabal
Byli jsme vítězství blíže, lituje Miroslav Hlinka
Najezdil spoustu kilometrů, po těle má několik modřin z toho, jak dostával rány od puků. Pardubický kapitán Miroslav Hlinka velel svou družinu jako udatný válečník proti zlínskému Hamé. HC Moeller utkání sice prohrál, přesto mu zaplněná ČEZ Arena s chutí tleskala. Měla proč – oba týmy předvedly vynikající podívanou. A že chyběly branky? To snad ani nevadilo. Hokej dokáže být krásný i bez nich. „Každý zápas má něco negativního a něco pozitivního. Myslím si, že utkání se Zlínem přineslo více toho druhého,“ hodnotí pardubický kapitán první porážku Pardubic v sezoně.
Utkání se Zlínem nabídlo parádní podívanou, ovšem bez gólů během hry. Proč?
„Je to jednoduché. Neproměnili jsme šance, které jsme si vypracovali. Brankáři v tomto utkání byli vynikající a i my jsme si před utkáním v kabině říkali, že to klidně může být 0:0 ve třetí třetině. Nechci říci, že se nehrálo kvalitně i do útoku, ale dnes prostě byly obrany lepší v čele s brankáři. Viděli jsme spoustu skvělých akcí. Celkově si myslím, že jsme byli dnes vítězství blíže, ale nepodařilo se nám překonat skvělého Igora Murína.“
Hrály proti sobě ale dva týmy s nejproduktivnějším útokem…
„Ale i nejlepší obrany! To dneska rozhodlo. Viděli jsme dneska mnoho pěkných skcí, ale prostě jsme nedokázali dotlačit kotouč do branky. Musíme se soustředit na další zápas, nepodali jsme špatný výkon. Dneska to každý odmakal na sto procent, všichni jsme padali ‚po držkách‘. Takové zápasy dokáže ocenit i sportovní fanoušek.“
Jste vůbec naštvaný, když jste odevzdali všechno?
„Samozřejmě, že ano. Měli jsme totiž dostatek šancí k tomu, abychom dneska vyhráli. Každý zápas přináší negativa a pozitiva a ta podle mě dneska převažují, přestože po penaltách nemáme dva body.“
Vnímal jste tento zápas o první místo prestižněji?
„Střetla se vedoucí mužstva tabulky, přišla parádní návštěva, která vytvořila skvělou atmosféru. Co více vás může motivovat? Takový zápas jsem si dneska užil, protože takových duelů se v lize moc nehraje. Tento zápas byl po druhé třetině 0:0 a pak každá chyba rozhoduje. O to jsme to měli napínavější. Divák neviděl špatný hokej, přestože nepadaly branky.“
Fanoušci si také utkání užívali hlučnými doušky. Třeba při oslabení, kdy to v hale jen hučelo…
„Už přes sezonou jsem říkal, že pardubičtí fanoušci jsou u nás nejvyspělejší. Dokáží skvěle ocenit i ubráněné oslabení. To pak hráče nabudí a lehají si do střel, dělají nemožné. Hokej je se skládá z malých detailů, které dělají celek. I díky nim jsme ta oslabení ustáli.“
Třeba vy jste během oslabení hodně vyjížděl proti střelám obránců a spoustu jste jich schytal. Bolí to?
(Ukazuje na nohy a počítá…) „No, tady je modřina, tady a ještě další. Takový je hokej, hraji takovým stylem. Hokejista, by neměl umět jen dávat góly, nahrávat. Pro tým hodně udělá, když lehne do střely. To působí kladně i na ostatní. O tom to je. Nejde hrát jen dopředu jen tak. Hokej bolí, ale my chceme po celou sezonu dokazovat, že chceme být nejlepší v lize. Pro to musíme dělat vše.“
Zápas se hrál v pekelném tempu. Bylo to doposud nejtěžší utkání v sezoně?
„Ano, byl těžký, ale já si jej užíval. Trávil jsme na ledě dost času, samozřejmě jsem se snažil pomoci strhnout vítězství na naší stranu. Brankáři zkrátka dominovali a my můžeme litovat neproměněných šancí. Toto bylo typické utkání play off a my se musíme tyto zápasy naučit hrát.“
Užíval jste si zápasy – jak jste si užil trestné střílení, které jste musel proměnit?
„Cítil jsem se dobře. Když vás trenér pošle na takový okamžik, tak cítíte velkou důvěru. Takovou chvíli si zkrátka musíte užít. Každá chvíle na ledě před takovými fanoušky je pro mě fantastická. Spíše mě trápilo, že jsem od desáté minuty třetí třetiny měl strhnutou hranu na brusli a po každém střídání mi to masér obtahoval. Měl jsem pak při penaltě strach, abych k bráně vůbec dojel. Trošku jsem před modrou zaškobrtl, to muselo vypadat fantasticky. Škoda, že mi nevyšel ještě druhý blafák, věděl jsem, že Murín tam má trošku místo nad rameno, a vím z tréninku, že mu to tam občas padne. Nejprve jsem mu to tam dal mezi nohy, tak jsem chtěl vyzkoušet něco jiného.“
Samostatným nájezdům předcházela poměrně zdlouhavá úprava ledu…
„My ale z tempa nevypadneme! Po takových minutách hry to ani nejde. Spíše se člověk uklidní a připraví se na nájezd, protože střelci ví, kdo pojede. Tam opravdu nevystydnete.
Igora Murína znáte ze slovenské reprezentace – radil jste spoluhráčům?
„Oni ho kluci znají též, vždyť proti němu hrají v lize. Na obou stranách jsou fantastičtí gólmani, není co radit. Musíte zareagovat v posledním momentu při nájezdu a podle toho se zařídit. Podle pohybů gólmana můžete svůj záměr během penalty ještě pětkrát změnit.“