02.05.2018
Jan Hrabal

Měl jsem slzy na krajíčku, přiznal Martin Kaut

PARDUBICE — Ve snovou sezonu se ta právě ještě probíhající proměnila pro Martina Kauta. Pardubický útočník se probojoval do kádru českého národního týmu pro mistrovství světa, které brzy startuje v Dánsku.

„Dochází mi to pomalu. Když jsem se to dozvěděl, nemohl jsem tomu uvěřit. Jsem šťastný stejně jako mí rodiče nebo brácha, že se to povedlo. Chci se ukázat i na mistrovství světa!“ spokojeně hlásí osmnáctiletý útočník, který si tak v letošní sezoně zahraje na druhém světovém šampionátu. Na přelomu roku patřil k oporám české juniorky v Buffalu.

Na Švédských hokejových hrách jste se brankově neprosadil. Bál jste se, že se nakonec do finálního výběru neprobojujete?
„Abych se přiznal, tak jsem strach měl, proto jsem počítal s tím, že se nedostanu. O to jsem byl šťastnější.“

Jak vlastní oznamování probíhalo?
„Trenéři si po skončení posledního utkání Švédských hokejových her zavolali hráče k sobě a říkali jim, že se nedostali do konečného výběru. Neustále jsem čekal, že za mnou někdo přijde a nic… Tak jsem vlastně zjistil, že jedu a hned jsem to volal rodičům.“

Takže z toho, že si vás trenéři nezavolali se pro vás vyklubalo, že s vámi počítají, ano?
„Přesně tak to probíhalo.“

Jaké byly vaše bezprostřední pocity?
„Abych se přiznal, tak jsem měl slzy na krajíčku, byly to silné emoce. Rodiče na tom byli stejně. Stihnu se otočit domů na Vysočinu, rodiče to oslaví, já samozřejmě nemohu. Trenéři mi říkali, ať nic nevyvádím, těším se na stejk od tatínka a zapiju ho colou.“

Jak hodně jste měl v neděli večer zavařený telefon?
„Přiletěli jsme do Prahy, Robert Kousal mě vezl do Pardubic a celou cestou jsem se snažil odepisovat na vzkazy. Za všechny děkuji – jsem za ně moc rád!“

Jedeme jako mladý tým, který se bude rvát

Pojďme zpátky do přítomnosti. Vaše sezona po vyřazení od Ocelářů stále pokračuje. Jak jste na tom se silami?
„Už tolik nechodíme do posilovny, trénujeme hlavně na ledě. Důležitá je regenerace – jít na kolo, protáhnout se… Samozřejmostí je kvalitní jídlo. Cítím se skvěle – snad to vydrží!“

Musel jste třeba rušit chystanou dovolenou?
„My jsme žádnou dovolenou neplánovali, spíše jsme čekali, jak dopadne sezona a mistrovství. Pokud bych nejel, tak bychom něco narychlo sehnali. Dovolená asi nedopadne žádná, protože po skončení šampionátu poletím do Ameriky na testy a po nich je draft.“

Jak se těšíte do Dánska?
„Je mi osmnáct let a budu prožívat premiéru na mistrovství světa. Budu si užívat každou chvíli v týmu. Pokud hrát nebudu, tak budu na tribuně fandit, aby se klukům dařilo. Jedeme tam jako mladý tým, který se o to porve.“

O copak?
„Nechci přímo říci, že o medaili, my se chceme zlepšovat každým zápasem a ukáže se.“

Na Dynamo se před play off také moc nevsázelo a nakonec se ze čtvrtfinále s Třincem vyklubala hezká série…
„Hlavně vzpomeňme na šampionát v roce 2010, kdy se týmu také vůbec nevěřilo a Tomáš Rolinek pak v roli kapitán pozvedl mistrovský pohár… Může se stát cokoliv. My si klademe postupné cíle a půjdeme si pěkně zápas po zápasu.“

Do Pardubic jste přišel coby mladší dorostenec v lednu 2015 a nyní jedete na mistrovství světa. To je uragán, že?
„Moc dobře si to pamatuji, byl jsem ještě takové miminko. Je to jedna veliká pohádka. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že tahle sezona bude až tak skvělá. Moc si toho vážím a jsem za to rád.“

Komu jste zato nejvíce vděčný?
„Nesmím zapomenout na rodinu. Určitě to je brácha, přišel jsem sem jako vykulený kluk z vesnice, byl jsem ze všeho vyvalený. Brácha se o mě staral, delší dobu tu hrál a věděl, jak to tady chodí. Měl to se mnou občas těžké, ale on byl se mnou trpělivý a teď se to vrací. Největší zásluhu má on a mí rodiče, kteří mě neustále podporují.“

Co spoluhráči?
„Odmala jsem ve Žďáru nad Sázavou hrál s Martinem Nečasem, doteď jsme největší kamarádi, Spolu jsme hráli odmala i v reprezentaci. Když se přesunu do Dynama, tak skvěle nám to klapalo s Jordannem Perretem a Patrikem Poulíčkem, nastoupili jsme spolu poprvé po mistrovství světa juniorů a vydrželo nám to až do konce klubové sezony. I jim patří můj dík.“

S Jordannem Perretem i druhým Francouzem Sachou Treillem se potkáte na mistrovství světa…
„Už jsme si proti sobě zahráli ve Francii, bylo to zvláštní. Po skončení utkání jsme si ale podali ruce a byli jsme opět kamarády.“

Nebál jste se tak trochu o hlavu vyššího Sachy Treilleho, který to dokáže u mantinelu pořádně brousit?
„Pamatuji si, že Adam Musil tam trefil jednoho hráče, dostal desítku, Sacha byl celý zápas trochu nervózní a musím říci, že jsem měl trochu obavy, ale on mě asi šetřil…“

Jste na skok v Pardubicích. Jaký je váš program pro příští dny?
„V neděli jsme přiletěli ze Švédska, v Pardubicích jsem byl v pondělí, ve středu máme pak reprezentační sraz v Praze, odkud ve čtvrtek letíme do Dánska.“

Jste nervózní?
„Už ne, tohle mám za sebou. Už si to jen užívám a těším se!“