12.08.2012
Jan Hrabal

„Je po Londýně. Žiji přítomností a plánuji věci dopředu.“

PARDUBICE — Člen představenstva HC ČSOB Pojišťovna Pardubice a ředitel obchodní divize ČSOB Pojišťovny Petr Beneš se už před týdnem vrátil z londýnské olympiády. Zde reprezentoval Českou republiku v beachvolejbalovém turnaji.

„Vzhledem k tomu, že jsem nebyl spokojen se sportovním výsledkem, tak jsem si říkal, jak budou známí a kolegové reagovat. Ta ale byla veskrze pozitivní, náš výkon se jim líbil, přestože vyrovnané zápasy jsme prohráli a vyhráli jsme pouze jednou,“ ohlíží se nejen za svým účinkováním Petr Beneš.

„Co mě zarazilo, že mladé atletky mi vykaly, myslely si, že jsem bafuňář, ne aktivní sportovec. Jsou sice dobře vychované, ale daly mi najevo, že bych se měl podívat do rodného listu. Přijal jsem to jako fakt, takže jsem akceptoval vykání a nenutil jsem se do trapné role, abych jim říkal, že jsem ještě sportovec. Holt s Přemkem vypadáme starší, zvládali jsme to týmově,“ pokračuje s úsměvem.

Přichystali vám spolupracovníci speciální uvítání?
„Kolegyně mi v práci udělaly novou výzdobu, dostal jsem obrazy z plážového volejbalu. Dali jsme si společnou snídani, nebyly důvody k velkým oslavám. Přesto byl návrat hezký a nezapomněly na mě.“

Vypadáte ale děsně v pohodě!
„Zklamání jsem si vstřebal přes víkend, přiletěl jsem v pátek odpoledne. Víkend jsem strávil s rodinou, to bylo velmi příjemné. Doteď se mi vzpomínky na zápasy vrací, se Španěly a Němci jsme mohli vyhrát. Nádherné je to, že mám po Londýně a teď mám rodinu, práci a kamarády. To je super, že se mohu věnovat něčemu jinému a mám nové pozitivní myšlenky. Nejhorší zklamání mám za sebou.“

Do jaké míry nemoc ovlivnila váš výkon?
„Spíše nejhorší bylo, že měsíc před olympiádou mě bolela kolena. Chodil jsem do posilovny cvičit horní polovinu. Pak jsem dostal virózu, takže jsem bral kalciové injekce, abych se dal do kupy. Příprava nebyla ideální, plánoval jsem tréninky, skákání přes překážky a budování fyzické kondice, nic z toho se nestalo. I když mi bylo na závěrečný den docela dobře, tak už nebylo z čeho moc brát, tréninky mi chyběly a fyzické síly ubývaly. Nemám rád řeči ‚coby kdyby‘, tak to prostě je. Proto žiji současností a plánuji věci do budoucna.“

Ve čtvrtek jste hráli dva zápasy, projevil se tréninkový výpadek naplno ve druhém utkání, kdy jste postupem času ztráceli zápas?
„Ve druhé polovině druhého utkání jsem už nebyl tak vysoko, některé balony jsem uhrával se štěstím, některé i ne. Němci byli nervózní, nehráli svůj optimální standard a mohli jsme je porazit i přes tento handicap. Bohužel v koncovkách nám to tam nespadlo, za stavu 19:19 jsem měl zaběhnout jeden balon, ale zůstal jsem v diagonále, pak jsem smečoval do autu. Zkrátka to tam nespadlo tak, jak mělo. Tiebreak byl relativně vyrovnaný, ale rozhodující míče jsme neměli. Prohráli jsme balon za stavu 12:10, v klíčových momentech tomu zkrátka něco chybělo.“

Olympiáda plní svůj původní účel

Jaké máte tedy pocity z olympiády?
„Ty jsou moc pěkné. Zahrál jsem si před nádherným patnáctitisícovým kotlem. Na jednom utkání jsem měl hosty – rodinu, kolegy z pojišťovny a partnery. Tento zápas jsme vyhráli, tak to mi udělalo radost, že se to podařilo. Všem se to moc líbilo, takže celkově mám pozitivní ohlasy, i mé pocity jsou pěkné. Na olympiádu je důležité se dostat, to se podařilo. Na olympiádě berete medaili, nebo ne. Je skoro jedno, zda jste čtvrtý, nebo dvacátý čtvrtý. Každopádně jsme si hezky zahráli, to mi dělá radost.“

Stihl jste si vůbec olympiádu užít?
„Myslel jsem si, že se podívám více na ostatní sporty, ale dost jsem ležel a odpočíval. Chodil jsem ale do jídelny a byl v olympijské vesnici, kde jsem se potkával s řadou bývalých i současných slavných sportovců. Setkal jsem se svým sportovním vzorem – Milošem Mečířem – máme spolu i fotografii. Líbilo se mi, jak všichni sportovci si jsou rovni a na jedné lodi. Američané obědvali Íránci u jednoho stolu, totéž Egypťané s Izraelci… Vládla tam mimořádně pěkná a přátelská atmosféra, to mě potěšilo i z lidského pohledu. Olympiáda tak plní svůj původní účel – prohlubuje přátelství mezi náboženstvími a národy.“

Jídelna byla fantastický zážitek, že?
„Ona byla veliká jak dvě fotbalová hřiště. Kuchyně byla velmi zajímavá: Karibik, Indie, Asie, střední Evropa, Nejlepší z Británie… Bylo to perfektně organizované, ani jsem nestihl všeho ochutnat. Jedl jsem málo zdravější věci. Mně stačilo to vidět, bylo to fantastické, navíc fungovala nonstop.“

Jaké bylo ubytování?
„Nemohu si na nic stěžovat, všechno parádně fungovalo, na televizi bylo třicet kanálů z olympiády, třeba tři na ping pong, protože se hrálo na třech stolech. Mohli jsme vidět úplně všechno. Britům bych rád vysekl poklonou, zvládli to fantasticky organizačně, Londýňané tím žijí, pomáhali nám, fakt paráda. Jel jsem metrem, vytáhl mapu a hned se mě obyčejní lidé ptali, zda nepotřebuji pomoci. I proto fandím britským sportovcům, protože oni a jejich fanoušci si úspěch zaslouží. Dali olympiádě všechno.“

Chci žít normálním a civilním životem

Zmínil jste úžasný kotel na plážovém volejbalu. Líbil se vám?
„Byl to top turnaj. Sem chodilo patnáct tisíc diváků, to je dvojnásobek oproti tomu, co jsem kdy zažil. Zájem médií a lidí byl obrovský. Potěšilo mě, že i naši sportovci se chodili dívat a líbila se jim celková show na tribunách a muzika. Tento sport je permanentní show a myslím si, že beachvolejbal byl celkově vysoko hodnocený. Naše holky uhrály skvělý výsledek, to je obrovský úspěch. Beachvolejbal se tak dostává i do povědomí českých diváků.“

A co historické prostředí?
„To byla nádhera! První trénink nám končil ve dvanáct hodin, tak nám ho hezky odbil Big Ben. Za tribunou byly veškeré londýnské památky – Westminster Abbey, House of Parliament a další. To bylo ohromně pozitivní. Navíc se všude člověk skvěle dorozuměl, jazyková bariéra odpadla, protože Londýňané překvapivě umí anglicky a navíc jsou ochotní. Britové jsou kultivovaný národ, jsem rád, že jsem tam mohl být.“

Proč jste tedy hned vrátil domů?
„Zbývá mi málo dní dovolené a takhle jsem čtyři ušetřil, abych je mohl věnovat rodině. Tu jsem během dvou let dost šidil, ve mně zvítězila láska k manželce a dětem, nechtěl jsem si sám užívat v Londýně, tak jsem hned přiletěl. Užil jsem si víkend s rodinou, i v práci toho mám hodně, tak jsem dorazil dříve. Přemysl Kubala je v Londýně do 13. srpna, ale já jsem v jiné situaci. Radši jsem jel za dětmi a manželkou.“

Jaké máte další beachvolejbalové plány?
„Už jsem o tom mnohokrát přemýšlel… Olympiáda byla, cítím se, že jsem za sportovním vrcholem. Teď je to o tom, zda půjdu dolů rychle, nebo pomalu. Už nechci objíždět tolik turnajů, v posledních dvou letech jsem tomu obětoval veškerý volný čas, s manželkou jsme nebyli na dovolené snad pět let a to chci změnit. Chci žít normálním a civilním životem. Možná budeme půl sezony hrát, v Polsku se koná mistrovství světa a prakticky máme jistou účast. Zahrajeme si tři čtyři turnaje světové série a ty nám budou ke kvalifikaci stačit. Třeba tam bych skončil, to je červen příštího roku. Musím ale zajít na rentgen s koleny, takže záleží i na zdravotním stavu. Už si chci jen víceméně zahrát i se svými dětmi, aby viděly, že tatínek není mrzák. Pak budu hrát lokální turnaje v Česku a bavit se sportem, protože je nádherný. Na Rio určitě nemyslím.“

A budete mít víc času na hokej!
„S Vláďou Martincem jsem dohodnutý, že budeme chodit se starou pardubickou gardou. Hraji na hodně slabé amatérské úrovni, takže si stoupnu na led a oni se ke mně chovají hezky lidsky, žádný hit nehrozí, je vidět, že to umí, takže vám dají přihrávku přesně tak, jak potřebujete. Na to se moc těším. Navíc jsem zástupce generálního partnera, tak by se ke mně vlastně mohli chovat hezky.“