Zdeněk Uher: Mužstvu věřím, dává do toho všechno

Na zápasy Pardubic, které naposledy trénoval v sezoně 1993/1994, chodí Zdeněk Uher pravidelně. „Některé zápasy jsou dobré, jiné holt slabší. Je potřeba se dostat do psychické pohody, pak to bude daleko lepší,“ věří Zdeněk Uher, který v letech 1994 až 1997 působil po boku Luďka Bukače u české hokejové reprezentace.

Zdeněk Uher

S hokejem začínal Zdeněk Uher v rodném Holoubkově, kde nastupoval v letech 1949 až 1953 za tým Kovosvit Holoubkov. Od roku 1953 hrál tři roky za Škoda Plzeň. Následně dva roky za Duklu Jihlavu, poté opět dva roky za Plzeň. Od roku 1960 nastupoval za Teslu Pardubice, v roce 1964 přestoupil do Tatra Kolín a o čtyři roky později do TIBA Dvůr Králové, kde hrál do roku 1971, kdy ukončil aktivní kariéru. Poté působil zejména v Pardubicích, které vedl v letech 1980 až 1984 a 1992 až 1993. V osmdesátých letech pracoval s omlazeným mužstvem Tesly Pardubice, získal s ní dvě bronzové medaile a zapracoval pozdější opory mistrovských týmů ze sezon 1986/1987 a 1988/1989. V letech 1994 až 1997 působil po boku Luďka Bukače v české reprezentaci.

Kde vidíte hlavní příčiny nezdarů Pardubic?
„Velký problém vidím v obraně, při založení útoku, před brankou, představoval bych si větší spolupráci celé pětky v útočném pásmu, aby roztáhla hru. Zde musí lépe fungovat součinnost obránců a útočníků. Naši beci jsou dost volní a málo využívaní v kombinaci v útočném pásmu. Na tom je potřeba zapracovat.“

Takže mají málo ofenzivních choutek?
„Zkrátka je třeba zlepšit spolupráci mezi útočníky a obránci, aby se hra rozmělnila v útočném pásmu. Podívejme se na poslední zápas s Českými Budějovicemi. Jejich obránci jsou dost volní a útočníci toho dost využívali, tím roztáhli celou hru. Pak mají všichni více prostoru, bránící hráči se musí natáhnout k bekům, to nám chybí. To bychom měli více využívat v útočném pásmu.“

A co ještě?
„Měli bychom rychleji jezdit do protiútoků. Je celá řada momentů, kdy naši útočníci si perfektně najedou do ‚bogny‘ na obranné modré, ale dostávají puky až na útočné modré, kdy už musí pomalu brzdit. Vídám bohužel často přihrávky na obsazené hráče, to by se také mělo zlepšit.“

Teď máme reprezentační prostor, tudíž prostor zapracovat na těchto nedostatcích…
„To je přesně ono. Součinnost pětek lze natrénovat. Rozebranou na mezinárodním utkání máme pouze tu první, ostatní jsou pohromadě. Je třeba natrénovat založení útoků a včasnost přihrávek. Když ji dostane mezi obrannou modrou a červenou, tak se může rozjet s kotoučem do akce. Na útočné modré už přichází do kontaktu s bránícími hráči, to není dobré.“

Hráčům nelze upřít snahu!

Pardubice jsou nyní desáté. Jak vidíte vývoj v dalších kolech? Říká se, že co tým neuhraje do Vánoc, to pak už nedožene…
„Víte, řada problémů je psychického rázu. Naši kluci nezapomněli hrát hokej, vloni to perfektně předvedli. Je potřeba, aby se dostali do pohody, ta je velmi důležité. Více, než si kdokoliv dokáže představit. Pak jde vše snadněji včetně kombinací a zakončení. Musí se dát dohromady po psychické stránce. Nelze hráčům upřít snahu, oni chtějí, potřebují uhrát dobré výsledky a pak vše najednou půjde snáze.“

Je to o tom urvat zápasovou sérii?
„Tak to je. Musíme udělat dva tři zápasy, to pak kluky nakopne a výkon půjde ještě více nahoru.“

O to více musí všechny mrzet nedělní porážka s Českými Budějovicemi, která přišla po výhře nad Chomutovem 5:0 a hlavně fantasticky odehranému zápasu v Plzni, kde Pardubice vyhrály 3:1, že?
„Tak se podívejme na první gól. Mezi kruhy tam byl volný hráč. Dostal přihrávku a hned z první to trefil ideálně nahoru. Martinu Růžičkovi bych v tomto zápase nic nevytýkal, chytal dobře. Problém dnešních brankářů tkví v tom, že oni chodí do rozkleků. Do půl metru nad ledem jsou neprůstřelní, ale jde-li střela nahoru, tak to jsou góly. Jakmile jde puk před rameno nahoru, tak je vysoká pravděpodobnost, že padne branka.“

Zkuste si zavěštit. Jak se bude vyvíjet sezona z pardubického pohledu?
„Trenér Mojmír Trličík udělá všechno pro to, aby mužstvo zmobilizoval. Je to otázka pár utkání, aby se mu povedla, pak se tým vrátí tam, kam patří.“

Když jste nejste v pohodě, jste všude druhý

Někteří fanoušci ale občas píší v diskuzích o odfláknutých zápasech…
„Ne! To je otázka psychiky. Když nejste v pohodě, tak jste všude druhý. Našim hráčům bych nevytknul, že hrají laxně, to opravdu ne. Chyby někdy pramení i z přemíry snahy, dívám se na to takto, protože si pamatuji podobné situace. Stačí zabrousit do historie našeho klubu.“

Povídejte…
„To byla sezona 1981/1982 po odchodu lajny Vladimír Martinec – Jiří Novák – Bohuslav Šťastný…“

Čili podobná situace jako po letošním odchodu dvojice Petr Koukal – Jan Kolář?
„Tito dva hráči byli vůdčími osobnostmi jako tehdejší formace, která táhla tým. Teď musí přijít hráči, co po nich tuto roli přeberou, to nejde z týdne na týden, to chvíli trvá.“

Co se tedy dělo v sezoně 1981/1982?
„Začátkem prosince jsme byli poslední a měli jsme vyjednaný turnaj ve Švýcarsku. Tehdy byla vánoční přestávka v československé lize, protože se hrál turnaj Izvestijí. Přišel za námi ředitel podniku Tesla a řekl nám, že když budeme poslední, tak nikam nepojedeme, abychom trénovali.“

Jak jste reagoval v roli hlavního kouče?
„Já mu říkal, že máme natrénováno, že to je jen o hlavách.“

A jak to tedy dopadlo?
„Měli jsme ještě jeden zápas, v pátek 4. prosince 1982 jsme hráli v tehdejším Gottwaldově. Byli jsme poslední dva body za nimi, ale pokud bychom vyhráli, tak se lepším skóre dostaneme výše na jejich úkor. Hráli jsme na čtyři lajny a já odehrál zápas na dvě.“

Celé utkání?
„Jistěže! Vyhráli jsme 5:1, dostali jsme se na desáté místo a mohli jsme jet do Švýcarska. Tam jsme odehráli turnaj s tím, že ve finále jsme hráli proti kompletní Dukle Jihlava včetně Jiřího Králíka nebo Milana Chalupy a dalšími reprezentanty. Porazili jsme je 7:3! Od té doby jsme hráli parádně, za první čtvrtinu jsme s mladým mančaftem udělali sedmnáct bodů z možných dvaadvaceti. Základní část jsme nakonec dokončili na slušném pátém místě.“

To jste skoro jen vyhrávali, ne?
„Samo to nešlo, v lednu jsme hráli v Trenčíně, prohráli jsme 3:6 a chtěl jsem vlézt pod lavici, co jsme předvedli za mizerný výkon. Ale od té doby jsme jeli a odehráli s mladým mančaftem solidní sezonu.“

Mají Pardubice na to předvést něco podobného, myslím povánoční vzestup?
„Proto to říkám! Příčina je v psychické nepohodě. Pokud se ji povede odbourat, tak tým půjde nahoru, protože na to má!“

A kdo ze současných hráčů potáhne tým?
„Adeptů je více. Máme dobrého kapitána Radovana Somíka, dále pak Aleše Píšu nebo Martina Barteka. Máme tady typy, které mohou za to vzít. Ukazují se na ledě, tuhle funkci mohou plnit. Týmu věřím, že půjde nahoru.“