Vladimír Sičák věnoval mistrovský titul zesnulému otci

„Zlato posílám tatínkovi, byl to veliký hokejový fanoušek,“ řekl krátce po skončení posledního extraligového utkání v této sezoně. Východočeši ho vyhráli 5:1 a na krk si pověsili zlaté medaile.

Během bojů o titul sdílel pocity ze smutné události s maminkou. „Trošku jsme jí pomáhali, bydlela u mě. Když se nám povedlo přejít přes Liberec, tak mi říkala, že tatínek na mě určitě myslí a v tu chvíli začala brečet,“ hovořil Vladimír Sičák.

Touha poslat zlato otci jej hnala vpřed. „Moc jsme to chtěli zvládnout. Dopadlo to nejlépe, jak mohlo. Jsem moc rád, že se nám to povedlo a přivezli jsme mistrovský pohár do Pardubic. Tatínek se toho bohužel nedožil, určitě by měl velikou radost,“ pokračoval pardubický zadák.

Oslavy? Do konce týdne!

Vladimír Sičák na tuto sezonu nezapomene. A to nejen z důvodu zisku zlatých medailí. „V takových chvílích je velmi obtížné se soustředit na hokej. S trenérem proběhlo pár porad ohledně výkonů. Věřím ale na osud, co se stát má, to se také stane. Nebral jsem to tak špatně jako celá rodina,“ uvedl Vladimír Sičák.

Pardubice porazily Brno 4:2 na zápasy, vyhráli poslední tři… „Bylo to o psychice. Byli jsme lepší jak Kometa, naše výhra je zasloužená,“ přemýšlel nad skalpem Komety. „Oni porazili Spartu, Plzeň, ale třetí vynikající tým už nedokázali skolit,“ usmíval se hráč s číslem 9.

Hned po skončení volal své ženě. „Je u ní babička z Finska. Dostal jsem od ní povolení, takže mám volné ruce a mohu si dělat, co chci. Budu slavit do konce týdne, je totiž co!“ měl jasno Vladimír Sičák.

„Náš tým je silný. Odcházejí z něj sice útočníci Koukal s Kolářem, ale určitě se dají nahradit. Klub za ně dostane nějaké peníze, určitě se dají nahradit skvělými hokejisty,“ uzavřel pardubický obránce, jenž hned po svém příchodu vystoupal na nejvyšší extraligový stupeň.