31.03.2017
Jan Hrabal

Teď jsme s bráchou soupeři, říká Petr Hubáček

PARDUBICE — V Pardubicích Petr, v Jihlavě Radek. Letošní baráž o Tipsport extraligu přináší i tento zajímavý příběh. Ten je ale zcela zastíněn důležitostí zápasů – Dynamo hraje o udržení nejvyšší soutěže, Dukla se chce do extraligy vrátit. „Proti sobě jsme léta nehráli, ale přiznávám, že bych se s ním radši na ledě setkal za jiných okolností než je utkání baráže. Důležitostí tohoto zápasu se maže vztah, který mezi sebou máme. Nebude to tak, jako kdybychom spolu hráli za jiných okolností,“ říká pardubický útočník Petr Hubáček.

Jaký vztah spolu máte?
„Vynikající! Od malička velmi dobrý, opravdu. Mně je sedmatřicet, jemu o pět let méně. Jsme spolu v úzkém denním kontaktu, spojuje nás hokej celý život. Když se člověk rozhlédne okolo sebe, jak jdou sourozenci od sebe, když vyrostou, tak my jsme stále blízko sebe.“

Fungovalo to takhle i v době, kdy jste působil v zahraničí?
„Ano, moc si toho vážím. Ve třech i s tátou si udržujeme chlapský vztah otce a dvou synů. Jsme v podstatě v denním kontaktu, bylo to tak vždycky. Nevím, co by se stalo, aby se na tomto faktu něco změnilo.“

Vodil jste svého mladšího bratra na stadion, když jste oba trénovali v mládežnických mužstvech?
„Tréninky se vzájemně kryly, spíše jsme volný čas strávili spolu. Táta hrál v 80. letech hokej, my jsme s bráchou vyrůstali spolu, v neděli jsme sedli na šalinu a jeli se podívat na stadion, jak A tým trénují. Posbírali jsme puky v hledišti, podívali se na trénink, sesbírali podpisy a jeli domů, to byl náš strávený den. Tam se vytvářelo naše sourozenecké pouto.“

Dostával od vás Radek co proto?
„Vzájemně jsme na sebe drželi. Samozřejmě já nad ním spíše držel ochrannou ruku z pozice staršího sourozence. On byl takový, že mi zadarmo nikdy nic nedalo jako staršímu bráchovi. Jestli jsem ho umravňoval? Když jsme hráli videohry, tak jsem ho zmydlil, když jsem prohrával. Hráli jsme zápas, brácha vedl o gól, byla minuta do konce a už byl ve dveřích pokojíčku s ovladačem a se závěrečnou sirénou ho hodil na postel a mazal pryč, aby ode mě nechytl koňara. I na tohle jsme si vzpomněli před vzájemným soubojem v baráži.“

Vy jste toho spolu v jednom mužstvu ale moc neodehráli, že?
„Kariéry nás obou se vyvíjeli, jsem rád, že jsme se na chvíli potkali ve Vítkovicích. Už je to ale dlouho, podrobnosti si moc nevybavuji, bylo to, tuším, na dva tři měsíce. V hokejovém životě, když se protnuly linie, tak to člověk bere jako vnitřně příjemný pocit.“

Musíme vyhrát za každou cenu…

Jste si hokejově podobní?
„Spíše si myslím, že máme totožné charakterové vlastnosti jako jsou poctivost nebo zaujetí ve hře. V tom jsme si podobné. Hokejově jsme jiní – brácha má lepší techniku, já jsem na tom lépe bruslařsky. Úplně stejní nejsme.“

Petr Hubáček

Špičkujete se i nyní?
„Oba nejsme typy, co by se hecovaly před zápasem. My jako Pardubice jsme už dříve věděli, že míříme do baráže, Jihlava si prošla do ní přes play off WSM ligy. My si s bráchou po každém utkání vzájemně zavoláme a zhodnotíme ho. Jak plynul čas a zvyšovala se pravděpodobnost, že se spolu utkáme, automaticky jsme přestali rozebírat detaily – oba si uvědomujeme vážnost situace a chováme k sobě vzájemný respekt. Dříve jsem se díval na jeho zápasy a zavolali jsme si a pozeptali se na konkrétní situace, proč, jak, co hrajeme. Jak čas plynul, tak se nevyptáváme, respektujeme svá mužstva. Pobavíme se o hokeji pořád, ale už vynecháváme detaily. Respektujeme oba, že jsme soupeři.“

Zmínil jste, že jste sledoval bratrovy zápasy. Viděl jste tedy i Duklu. Jaký soupeř čeká na Dynamo?
„Mají tým dlouho pohromadě, klub mají postavený na budovaných vztazích v mužstvu. Kluci jsou kamarádi, hrají jeden za druhého, to je žene dopředu. Čeká nás těžký protivník, který hraje na hranici svých možností, co se týče přístupu a nasazení. Budou hrát doma, přijde plný barák, budou se jim chtít odvděčit – tedy za každou cenu vyhrát. A my musíme za každou cenu vyhrát…“

Do Jihlavy pojedete po prohře 1:2 s Motorem České Budějovice…
„Je faktem, že se musíme oprostit od toho, co bylo a co bude. Musíme žít přítomností. Samotný hokej je vyhnaný do extrému, co se týče přístupu, každé střídání musíme odjezdit naplno a nepřemýšlet, zda nám to jde, nebo ne. Petr Čáslava to v rozhovoru řekl krásně: rozhodují charakter a srdce, celkově vnitřní přístup jít za hranu. To bude rozhodovat.“

V čem musíte přidat?
„Snaha na naší straně je od první do poslední minuty, ale musíme se více soustředit na přechodovou fázi, více jít kompaktněji a ve větší součinnosti do zakončení. Potřebujeme více nájezdů v rychlosti do obránců. Je toho obrovská spousta jednotlivých aspektů – musíme být šikovnější, dravější, drzejší v nasazení i v koncovce. Musíme dávat tři čtyři góly za zápas, abychom věděli, že vyhrajeme.“