18.03.2007
Jan Hrabal, fotografie Luboš Lang

Prokázali jsme sílu mužstva, zářil radostí kapitán Miroslav Hlinka

Přišel mezi novináře a bylo vidět, jakou má radost a jak je celkově nadšený. Kapitán HC Moeller Pardubice Miroslav Hlinka prožil první úspěch v pardubickém dresu. V pátek pomohl dotáhnout HC Moeller do semifinále. „Celá série se Znojmem byla velice náročná psychicky, zvláště její sedmý zápas. Hodně mi záleželo na tom, abychom se dostali do semifinále. Zasloužili jsme si to. A já jsem moc rád, že u toho tady mohu být,“ řekl čtyřiatřicetiletý útočník, který přihrával na první branku Petra Sýkory v utkání, která otevřela skóre zápasu. Pardubice jej vyhrály jednoznačně 5:0.

Do utkání jste vstoupili velmi odhodlaně, jako uragán…
„I v jiných zápasech jsme byli aktivní, ale nám to tam nepadlo. Kvituji kvality Jirky Trvaje, ale často nám to poskakovalo okolo brány a nemohli jsme to dotlačit. V sedmém zápase ale nám to tam spadlo. I když jsem dal také tyčku… Důležité je, že jsme zvládli zápas.“

Přemýšlel jste po šestém utkání série, co všechno se může v pátek stát?
„Po šestém duelu proběhlo v mé hlavě mnoho scénářů, negativní jsem se snažil zahánět, věřil jsem, že to zvládneme. Mančaft totiž ukázal svou sílu i během sezony a také jsem rád, že i lidé tady nám věřili. Tato podpora je cítit, hodně nás to povzbudilo. Snažili jsme se být psychicky na rovině toho, že to zvládneme a neupadat do nějakých negativních myšlenek, kdyby se to nepovedlo. Nepřipouštěli jsme si neúspěch a snažili jsme se navodit dobrou atmosféru v kabině.“

Miroslav Hlinka táhl pardubickou ofenzívu.

V celém utkání jste byli aktivnější. Byla zlomem ubráněné dvouminutové oslabení tří proti pěti?
„To zase úplně ne. V utkání máte spoustu situací, kdy se to ještě může zvrtnout. Hlavně trenéři nás tlačili k tomu, abychom hráli svou hru, bruslili. Byl to sedmý zápas ze dvanácti dnů, na obou stranách nebylo maximum sil. Ale nás táhlo dopředu, že se nám hra daří. Právě i ubráněné oslabení je velice důležité pro mužstvo. Pokud spoluhráči na střídačce vidí, že ti na ledě doslova padají po držkách, tak to povzbudí celé mužstvo. Vyjádřil jsem se už tak, že naše mužstvo musí jezdit po zadcích a potit krev, pak může postoupit. Jsem moc rád, že se nám to vyplnilo a že jsme ukázali svou sílu a že to můžeme zvládnout.“

Ještě předtím jste v první třetině přihrával na první branku Petru Sýkorovi. Berete tuto vlastně vítěznou přihrávku jako vaši nejdůležitější v Pardubicích?
„Ale ne… Víte, možná to bude vypadat jako fráze, ale já si cením ubráněného oslabení, vyhození puku… Malé věci v hokeji dělají velký výsledek! Petrův gól nebyl jen o mé nahrávce, ale také o tom, že spoluhráči předtím ubránili oslabení. O tom to je. Tady se nehraje na body, já mu ten jen posunul a on dal gól. Na mém místě mohl být kdokoliv jiný. V play off jsou důležité věci pro celé mužstvo, ne pro jednotlivce. Jsem strašně rád, že jsme se v zápase dostali do vedení a tím to všechno začalo.“

Hrál tento gól klíčovou roli v utkání?
„Ten nerozhoduje, ale je důležitý. Naše hra od začátku byla na naší straně, já bych k tomu ještě přidal druhý gól před odchodem do kabin. Byli jsme velmi rádi, že se Petr trefil, že pak přišel druhý gól. Ten je v tak vypjatém zápase velice důležitý. Není klíčový, ale dodává energii.“

Zápas byl psychicky náročný pro nás i trenéry

Co vás tedy nabudilo? Hráli jste aktivně od první do poslední vteřiny…
„Hráli jsme výborně z obrany, Znojmo se nedostávalo do šancí, nemělo tolik prostoru. Věřili jsme tomu, že zlomíme vývoj série a že budeme v semifinále. Od konce šestého zápasu bylo důležité věřit tomu, že sedmý bude náš a my postoupíme.“

Rozhodla také šíře pardubického kádru a že ten znojemský byl okleštěný o některé zraněné hráče?
„My ale máme nemocného Jana Čalouna, který je pan střelec. Franta Mrázek onemocněl… Ale my to nebudeme vypisovat, kdo má jaké bolístky. Je play off a každý si to nechává pro sebe. Chtěli jsme se udržet hlavně mentálně na výši a věřit tomu, že sérii vyhrajeme. A že nebudeme vytrubovat do světa, kdo má jaké problémy.“

Sedmý zápas je velice náročný psychicky. Jak vlastně při něm působili trenéři?
„Toto utkání bylo velice náročné pro hráče, ale o to více i pro trenéry. Oni nemůžou jít na led. Trenéři na nás už po šestém zápase působili pozitivně, abychom si věřili. Musí to v nich strašně hrát, ale necítili jsme z nich nervozitu, kterou by ještě třeba přenášeli na nás. Tlak jsme si každý uvědomovali sami a kdyby ho oni ještě stupňovali, tak by sami věděli, že to není dobře.“

Nejen Miroslav Hlinka měl obrovskou radost.

Máte za sebou velkou porci zápasů. Cítíte se unaven?
„Řeknu to takhle – výhra v sedmém zápase série je nejlepší regenerace. Vše začíná v hlavě a když se vám daří, tak i nohy máte lehčí a jde vám karta. Toto je fakt nejlepší na odpočinek!“

Poprvé jste zažil oslavy v Pardubicích…
„Víte, trochu jsem přemýšlel o tom, že bych nechtěl být v situaci, kdy by se na tento tým vzpomínalo, že vypadl ve čtvrtfinále. Že prostě konec. O tom jsem raději, že jako kapitán můžu jít s tímto mužstvem do semifinále. Je to důležité pro nás, pro každého v jeho kariéře. Chceme vyhrávat a myslet na nejvyšší cíle. Velké oslavy nejsou, ale po minulé sezoně jsme zase o krůček výše a můžeme pokračovat dále.“

Postup přes Znojmo byl vydřený. Spadl vám balvan ze srdce?
„Ukázala síla se mužstva, že jsme to zvládli a tahali za jeden provaz. Znojmo bylo po třech vyhraných zápasech v řadě na koni, hrát sedmý zápas venku a dostat se třeba do vedení by pro ně byla obrovská výhoda. Jsem moc rád, že jsme to zvládli.“