16.11.2006
Jan Hrabal, fotografie V. Škorpík, L. Lang

Nadšený gólman Lašák: 1:0 je pro brankáře nejcennější!

Jako démon působil na liberecké střelce pardubický brankář Ján Lašák. V utkání s Bílými Tygry pochytal všech třicet sedm střel soupeře. Ani jeden puk neprošel za jeho záda. Několikrát se zaskvělo jeho gólmanské umění, jindy mu pomohli spoluhráči. A v některých situacích se na něj pořádně usmálo štěstí. Z nuly měl po skončení zápasu neskonalou radost, také ale děkoval spoluhráčům za vydatnou pomoc. „Podívejte se, pochytal jsem několik puků, ale na konci tam třeba Martin Čech lehl do střely, na začátku mi takto pomohl Tomáš Rolinek. To jsou takové kousky, které vám dají celý obraz,“ prohlásila brankářská jednička HC Moeller.

„Proto nemůžeme říci, že jsem vyhrál celý zápas nebo naopak. Někdo také musel dát gól. Byla to dobrá práce kolektivu, jsme rádi, že to vyšlo. Takové vítězství nad silným soupeřem je velice cenné,“ hlásal Ján Lašák.

Po zápase jste neskrýval radost. Máte z nuly po výsledku 1:0 skutečně velkou radost?
(Nadšeně reaguje) „Určitě! Vyhrát 1:0 je pro brankáře nejcennější. Výsledky 3:0 nebo 4:0 je něco jiného. Moc si toho cením, jsem rád, že se nám to podařilo.“

Zápas s Libercem byl velice obtížný a vyrovnaný…
„Musím říci, že jsme zahráli dobrý zápas, jejich brankář byl naše velká překážka, chytal fantasticky. Párkrát jsme měli ruce nad hlavou, ale on to chytil. Super, že to tak dopadlo, štěstí dneska rozhodovalo.“

Ve třetí třetině jste měl 24 zákroků. Odchytal jste někdy náročnější dvacetiminutovku?
„Někdy je dobře, když jste v takové permanenci. Ve druhé třetině, kde měli pět střel, jsem dvě neviděl a ještě tam nebezpečně tečovali. To je pro brankáře nepříjemné. Když se vám chytá dobře a pomáhají vám spoluhráči, tak se to dá.“

Působil jste velice jistým dojmem. Věříte si více?
„Před zápasem jsem se právě cítil naopak. Místo rozcvičky jsem si dal normální trénink a to se mi vyplatilo. Dostal jsem se do toho a cítil se pak při zápase dobře.“

Přišlo mi, že oproti minulým zápasům jste daleko více pomáhal spoluhráčům vyhazováním kotoučů…
„Když se člověk cítí dobře, tak to může vyhodit. Někdy je lepší to podržet. Cítil jsem se dobře. Já říkám, že není umění chytat, když se daří, ale když se nedaří.“

Jednou jste tam také vyrobil pěkné zakázané uvolnění…
„To byla škoda. Kdyby to Čaly viděl, tak mohl jít do brány. Oni všichni odešli, hodil jsem mu to na nos. Škoda, že to nepřečetl, tam nikdo nebyl a šel by sám.“


Ján Lašák musel při zápase s Libercem řešit několik podobných ošemetných situací. Se všemi si i s pomocí spoluhráčů poradil.

Kdy jste se vlastně v zápase cítil nejhůře?
„Ve druhé třetině mi bylo nejhůře, měli málo střel, nedostávali se ke mně. My jsme je tlačili, měli jsme čisté šance. O to je to pro brankáře těžší, kdyby přišla nějaká chybička, tak bych se akorát tak cítil trapně. Druhá třetina byla fakt nepříjemná.“

Několikrát během třetí třetiny jste tam doslova hasil velké ohně před sebou. Věděl jste v těchto situacích, zejména v oslabení tři na pět, kde máte puk?
Párkrát ano, párkrát ne. Je dobře, že jsem tam byli dva gólmani s Martinem Čechem. Házel tam sebou a bránil, aby to nešlo do brány. To jsou situace, kdy nemáte na výběr a musíte sebou mrskat.

Tak aby vám Martin přispěl do kasičky na vychytanou nulu!
„Přesně tak!“ (směje se)