Kapitán zůstává. Pardubice byly mou prioritou, říká Jan Snopek

„Nebyl jsem na vážkách. Měl jsem nový návrh na stole, nebyl čas si pořádně sednout a prodiskutovat ji. Měl jsem nabídku od Pardubic, bylo to ale velmi hektické, že se to posunulo až do ledna, kdy jsme to podepsali. Pardubice byly mou prioritou, chtěl jsem tu minimálně o dva roky prodloužit kontrakt. Jsem rád, že to takto dopadlo. Ani jsem nepřemýšlel dlouho,“ zdůvodňuje volbu pokračovat v HC Moeller Pardubice dvaatřicetiletý bek.

Proč byly Pardubice vaší prioritou?
„Pro mě je důležité, že už mám nějaké roky, jsem tu zvyklý. Není mi dvacet, kdy jsem po sezoně šel do Kanady, pak jsem šel do Švédska a bylo mi to jedno. Nyní mám nějaké zázemí okolo sebe, vybudoval jsem si ho v Pardubicích a toto pro mě rozhodovalo. Znám toto prostředí, nechtělo se mi nikam trmácet.“

Měl jste i jiné nabídky?
„Měl jsem i jiné možnosti, ale v podstatě jsem řekl rovnou, že mou prioritou jsou Pardubice. Do dubna může přijít zranění, cokoliv… Neříkám, že nepřijde po podpisu smlouvy, ale rozhodování v dubnu může být ovlivněné i něčím jiným. Neměl jsem potřebu nad tím spekulovat.“

V Pardubicích kroutíte pátou sezonu. To se vám tu tak líbí?
„Sedí mi pardubické prostředí a atmosféra. Tým má ambice a když je nenaplníme, tak tu nikdo nesloží zbraně. Je tu tlak, každý hokejista chce hrát ve špičkovém klubu a s tím právě souvisí i ten tlak. Kdybych chtěl kroutit jen hokej a hrát každý rok na hranici první ligy a extraligy, tak bych tu nebyl. Já chci každou sezonu hrát o špičku, Pardubice toto splňují.“

Musíme chtít jít do finále

V posledních letech ale mají Pardubice poměrně značné sezonní výkyvy…
„To ano, když se na to podíváme touto optikou. Po titulu jsme neudělali play off o tři body, kdy jsme měsíc a půl hráli bez Jánka, což byl hodně znát. Po euforii, kdy nám všechno vycházelo, se to neotočilo v nás prospěch a dostalo nás to dolů. Pak jsme naběhli do finále v sezoně, kdy to nikdo moc asi nečekal, protože předešlý ročník byl neúspěch. Celé play off s námi nikdo moc nepočítal a dostali jsme se do finále. Poslední sezona byla hodně specifická a já doufám, že už nikdy nic takového nezažiji. To bylo hlavně po psychické stránce velmi náročné. Když se nedaří, tak se v tom šťourá každý a nadšení vyprchá velice rychle. My jsme začínali sérií zápasů venku, pak jsme hráli doma a každý čekal, že budeme hrát jako mašina. Nevyšly nám dva zápasy, začali jsme jančit a pak jsme se sice rozehráli, vypadalo to, že se do desítky probojujeme, ale nakonec se to nepovedlo. Celou sezonu jsme honili šest bodů po manku.“

Má podle vás letošní tým má na finále?
„Samozřejmě! Sezona k tomu vybízí. Musíme chtít jít do finále. Je tu dalších osm mužstev se stejnými ambicemi, letošní play off bude opravdu jedno z nejlepších, je to totiž velmi vyrovnané.“

Před sezonou se hovořilo o stabilizačním ročníku a cíli dostat se do elitní šestky. Nejste až překvapen, jak se mužstvu daří?
„Může se před sezonou říkat, že bude stabilizační, ale když jako hokejista nastupujete na led, tak na to nemyslíte. Chcete vyhrát. Nám se povedla šňůra dobrých výsledků a hlavně výkonů. I když jsme prohráli, tak jsme podali dobrý výkon. Tým to nabudí, práce, kterou jsme tu začali, má smysl. A to je nejdůležitější. Může se prohrát, ale musí se jít dál. Nemůžeme to zabalit a říci, že na to nemáme. Prostě se prohraje, poučíme se z toho a jdeme dál. Porážky jsou také dobré. I Vláďa Růžička dříve říkal, že je těžké vysvětlovat hráčovi chybu, když se desetkrát v řadě vyhraje. I porážky jsou potřeba, protože se nimi učíme. Letos tým cítí, že  když se prohraje, tak podal tým výkon, na který se dá navázat.“

Případná porážka vás tak nerozhází?
„Je to vidět na týmech dole. Ty vloni hrály nahoře. Rozdíl je akorát v pohodě. Hokejově jsou kluci stejní jako my vloni, liší se to v mentalitě a důvěře v to, co děláme. Vloni jsme byli připraveni, ale navalily se věci za sebou, že najednou jsme seděli a dívali se po sobě, co kdo jak. Pár zápasů jsme zlomili, ale vůlí všechno urvat nejde.“

Každý zápas chceme vyhrát

Díváte se na tabulku, která je stále velmi vyrovnaná?
„Hlavně sledujeme, jak si stojíme, kolik ztrácíme a zda se někdo dotahuje. Sezona je nějak rozehraná a byla by škoda se dívat jen na tabulku, že máme jakoby splněno. To ne! Chceme se dostat co nejvýše, ale nekalkulujeme, kdo a jak. Nemyslel jsem roztrhání o padesát bodů na špici, ale věděl jsem, že se zvedne Liberec a že se tam vytvoří drobné rozdíly. Letos bych nechtěl jít do play out. Vloni nám stačily dva zápasy na úplné rozhodnutí, pak se vyhrávali mladí kluci, což jim určitě pomohlo. Letos to bude veliký boj.“

Do šestky máte postup takřka jistý – o co tedy hrajete?
„Tohle cítí všichni kluci: nastupujeme do každého zápasu s tím, že ho chceme vyhrát. A dokud nás někdo neporazí, tak se nevzdáváme. Nikdo nekončí sezonu, naopak po té loňské si to chceme užít a vychutnat. Vloni jsme se dívali na play off v televizi a pak nastupovali ve Zlíně před 150 lidmi a zápas byl odehraný za hodinu a třičtvrtě. My se proto moc těšíme a vážíme si toho, že hrajeme takhle nahoře. Pro klid a pocit do play off chceme zbylé zápasy odehrát tak, abychom si zase věřili a měli dobrý start do série. Nechci malovat čerta na zeď, ale není lepší jít třeba do vyřazovacích bojů se čtyřmi v porážkami v řadě. Chceme sezonu dohrát co nejvýše, první místo je na dosah.“

To je výzva, že?
„Bavíme se o tom. Je to výsledek po dvaapadesáti zápasech a je to výsledek na úrovni play off, což je krátkodobější a vyhecovanější soutěž. I toto je vizitka. Korunovat základní část prvním místě by také bylo pěkné. Na Ligu mistrů nikdo nemyslí, ale kdybychom přebírali nějaký pohárek za výhru v základní části, to by bylo hezké.“