Jan Hrabal
Jan Buchtele: Všem děkuji za podporu!
PARDUBICE — Hrůzostrašná scéna s nakonec docela šťastným koncem. Téměř na konci utkání 30. extraligového kola v Liberci došlo k situaci, které lední hokej bohužel přináší. Liberecký útočník Jan Plodek narazil zezadu na mantinel pardubického mladíka Jana Buchteleho. Ten padl jako podťatý, zůstal několik sekund ležet bezvládně na zemi.
Tipsport arena ztichla a pozorovala, co se děje. Jan Buchtele opustil ledovou plochu na nosítkách. Nepříjemný pohled pro každého.
„Byl jsem chvíli mimo. Až na asi patnáct vteřin si pamatuji všechno,“ popisuje nejhorší chvíle ve své hokejové kariéře pardubický mladík, který se stále zotavuje z ošklivého zranění: odlomení části hrany třetího krčního obratle bez poškození míchy a vazivového aparátu.
Co si pamatujete z té hrozné chvíle?
„Vím, že tam byl nahozený puk, šel tam David Havíř s hráčem, který ho předjel, já ho chtěl dohrát a vzít si puk, ale v tom přijel Plodek a sestřelil mě. Pak jsem byl na chvíli mimo, potom přiběhl lékař a už jsem o sobě zase věděl…“
Komunikoval jste s ním nějak?
„On mě nejspíše probral, pak jsem se s ním snažil bavit. Ptal se, co mě bolí a jestli mohu hýbat se vším. Stěžoval jsem si na bolest hlavy a krku.“
Věděl jste hned na začátku, že je zle?
„Určitě! Navíc, když dostanete do hlavy takovou ránu, uvnitř organismu se odehraje něco, že víte, že není všechno v pořádku. Při obyčejném střetu se většinou nic nestane, ale údery na hlavu a zákroky zezadu jsou opravdu nebezpečné. Vždy se minimálně něco menšího stane.“
Ihned jste byl transportován do nemocnice. Jak vám bylo a co jste všechno absolvoval?
„Neustále jsem myslel na to, abych neměl nějaké trvalé následky a mohl se vrátit na led. Myslel jsem na rodinu a přítelkyni, protože o mě museli mít obrovský strach, vůbec nevěděli, co se děje. Neustále jsem se snažil hýbat konečky prstů u nohou i rukou, abych měl dobrý vnitřní pocit do doby, než absolvuji nezbytná vyšetření. Rád bych i touto cestou poděkoval lékařům a sestřičkám v Liberci a vůbec všem, co se o mě starali. Velký dík patří i panu Kusému a celému vedení HC Eaton Pardubice, že všechno zařídili.“
Chci se vrátit v ještě lepší formě
Mrzí vás hodně, že jste přišel o mistrovství světa hráčů do dvaceti let? Měl jste seriózní šanci se probojovat do konečné nominace…
„Myslel jsem si, že mě to vezme víc, ale to asi přijde postupem času. Teď jsem vděčný za to, že se na led budu moci vrátit. Když jsem se zpětně na ten zákrok podíval, tak to fakt vypadalo hrůzostrašně. Dvacítky mě mrzí, byl to můj sen…“
Jaký máte nyní režim?
„Nyní ležím doma, musím mít na sobě límec po dobu asi šesti týdnů. Během nich chodím na pravidelné kontroly k panu doktorovi Vanáčovi. Nesmím dělat žádné velké pohyby, jsem nyní v klidovém režimu.“
Po měsíci a půl přijde na řadu rehabilitace, zatěžování a postupné zapojování se do tréninkového procesu?
„Přesně tak. Doufám, že to půjde co nejrychleji, ale zase nemá cenu to uspěchat. Už teď mi všechno chybí. Budu se snažit makat na sobě ještě víc, abych byl silnější a v ještě lepší formě.“
Až vám bude lépe – budete chodit na domácí zápasy HC Eaton Pardubice?
„Určitě budu! Chtěl jsem jít už teď v neděli na České Budějovice, ale nevím, zda to není ještě brzo. Uvidím, jak se budu cítit. Ale další zápas už nechci vynechat, naopak bych rád podpořil tým z tribuny.“
Chci podporu jednou vrátit…
Kdo vás nyní nejvíce podporuje, abyste se co nejdřív dal do kupy?
„Na prvním místě to je rodina a přítelkyně, hodně mi volají spoluhráči, jak na tom jsem. Snaží se mi jakkoliv pomoci a rozveselit mě. Dále na mě nezapomínají ani kamarádi a lidé, které ani moc neznám. Moc si všeho vážím a strašně děkuji! Musím se přiznat, že jsem četl i vzkazy na pardubických internetových stránkách a je to velmi příjemné. Všem moc děkuji!“
I jižní tribuna na začátku minulého zápasu vyvolala vaše jméno…
„Je to velmi dojemné. Vím, že pro tým nemám takový přínos jako většina jeho hráčů, protože jsem zatím jen na začátku své kariéry, ale doufám, že se co nejdřív vypracuji, abych to mohl divákům jednou vrátit.“
Takže se chcete vrátit v ještě větší formě?
„Ano. Na sen v podobě mistrovství světa dvacítek v Kanadě musím zapomenout, nyní se musím soustředit na svůj návrat. Je to hrozně těžké, ale prostě se to stalo. Teď mám tento cíl a doufám, že se mi to povede. Nechci nikoho zklamat!“
Co říkáte na to, že Jan Plodek dostal za tento zákrok tři zápasy stop?
„On mi hned druhý den volal do nemocnice a ptal se mě na můj zdravotní stav. Jeho hlas byl zkroušený… Věřím, že do souboje nejel s úmyslem zranit mě, prostě se to stalo. Výše trestů je v těchto případech celkem mírná. Trošku lituji, že se mnou na ledě nebyl Adam Pineault.“
Ten by to s ním vyřídil jako v zámoří?
„Věřím tomu, že ano. Jsem toho velkým zastáncem. Jde o to, aby pak nedostal větší trest za bitku než Honza Plodek za samotný faul.“
Tak to jste rád, že Adam i Aaron v Pardubicích zůstávají, že?
„Ano! Myslím si, že se od nich můžeme něco přiučit a naopak oni mohou pochytit něco od nás.“