10.02.2015
Jan Hrabal

Aspoň minutu za Pardubice, přeje si Libor Pivko

PARDUBICE — Poslední tréninky A týmu absolvoval naplno útočník Libor Pivko. Během celé hokejové sezony bojuje se záhadnou únavou. Válčí s ní, protože si chce splnit sen, pro který se vrátil na východ Čech: opět si zahrát za Pardubice.

„Hodně mě drží manželka s rodinou, pomáhají mi. Říká mi, ať se snažím a nebalím to. Šance na uzdravení tady je. Na jednu stranu člověk chce, ale na druhou jej tělo neposlouchá a říká něco jiného,“ říká čtyřiatřicetiletý útočník, který v letech 2006 až 2010 odehrál za Pardubice 232 utkání, v nichž vstřelil 62 branek a přidal 73 nahrávek. Libor Pivko absolvoval úterní trénink v modrém dresu s Danielem Voženílkem a Michaelem Špačkem ve čtvrté formaci.

Jak se cítíte, je to hratelné?
„To je právě ta otázka… Ještě se necítím stoprocentně, na ledě jsem pár dní, nebudu mluvit o tom, že jsem naplno trénoval. Z mého pohledu to hratelné není, ale cítím se lépe.“

Problémy odeznívají?
„Jdu přes obrovskou únavu, snažím se je nevnímat. Když to půjde a únava odezní, tak bych to chtěl zkusit.“

Ví se tedy, co vám je?
„Právě, že ne. Asi jak to přišlo, tak to snad odejde…“

Útočník #hcpce LIBOR #PIVKO opět maká naplno, dnes absolvoval trénink ve čtvrté formaci s Michaelem Špačkem a Danielem Voženílkem. „Na ledě jsem pár dní, ale stoprocentní to z mého pohledu není. Cítím se každopádně lépe. Za svůj návrat dost vděčím panu trenérovi Miloši Říhovi, jsem rád, že mohu být v partě s kolektivem. Když to půjde, tak od něj šanci dostanu. Jdu přes obrovskou únavu, snažím se problémy nevnímat. Velmi rád nastoupím, pokud budu moci. Je mým cílem hrát znovu za klub, ke kterému jsem si vybudoval velký vztah – za #Pardubice. Budu vděčný i za minutu na ledě,“ říká pracovitý útočník. Libore, držíme palce!!!

Fotka zveřejněná uživatelem HC ČSOB Pojišťovna Pardubice (@hcpce),

Snažíte se vsugerovat, že jste v pořádku a tlačíte to do mysli přes vůli?
„Asi tak se to dá říci. Prostě na to nemyslím, jsem v kabině v kolektivu, ten mi moc pomáhá. Vidina, zda budu hrát, to se uvidí. Když se to povede a budu moci hrát, budu vděčný za každou minutu za Pardubice.“

Poslední měsíc jste v kabině prakticky denně…
„Může za to pan trenér Říha. Po jeho příchodu jsme si sedli a řekl mi, ať to zkusím, že za to nic nedám, ať jsem v partě s kolektivem a uvidíme. Když to půjde, tak šanci dostanu.“

Jak vypadá váš průměrný pracovní den?
„Když jsem byl doma, tak jsem se snažil cvičit, ale nebylo to ono. Zamakal jsem a pak jsem dva tři dny nemohl nic dělat. Nyní se to trochu spravilo, i když tělo je unavené z toho, že jsem dlouho nic nedělal. Snažím se spát, co to dá, odpočinek je důležitý. Jak jsem začal trénovat, tělo dostává hodně zabrat.“

Věřím, že dostanu šanci, až budu stoprocentní

Jak se svou situací bojujete po psychické stránce?
„Byla to obrovská bezmoc, kdy člověk nevěděl, co bude zítra. Jak říkám: jsem rád s kluky v kabině, snažím se trénovat a nemyslet na to. Když to půjde, budu šťastný…“

Trenér Miloš Říha hovořil o tom, že se uvidí, jak na tom bude…
„Čeká na moje rozhodnutí, je to na mně, abych se cítil stoprocentně. Tréninky zvládám, to je pěkná věc, ale zápasy jsou v jiném tempu a o jiném nasazení. Je vidět, že když se budu stoprocentně cítit na ledě, tak bych mohl zápas zvládnout.“

To by právě chtělo zkusit… Co vy na to?
„Stále na sobě cítím, že to není tak, jak od sebe očekávám. Až to bude na tréninku na sto procent, tak věřím, že mi pan trenér dá šanci.“

Ruce vás s pukem poslouchají stále?
„Ty zůstaly, ale horší je to s kondicí…“

Je na vás vidět, jak poctivě makáte, abyste se vrátil…
„Víte, já chci udělat všechno pro to, abych aspoň jednou mohl ještě za Pardubice hrát. Byl jsem dlouho pryč, tak aspoň jednou… Trenér Miloš Říha mi dal šanci, mohu být v kabině a to mi nesmírně pomáhá. V Pardubicích jsem zažil nejkrásnější hokejové roky v životě, cítím se být Pardubákem. Vztah ke klubu mám veliký a mrzelo by mě nezahrát si za něj. Udělám všechno i pro jeden zápas!“