12.02.2017
Jan Hrabal

Rodí se nová česká „dvacítka“. Je pro mě ctí u toho přímo být, říká talentovaný odchovanec Dynama Milan Klouček

ZUCHWIL — Dva zápasy – dvě výhry. Brankář Milan Klouček má za sebou úspěšná vystoupení v nově tvořící se české hokejové reprezentaci do dvaceti let. Ta má za sebou zajímavou prověrku ve Švýcarsku na turnaji pěti zemí. „Nominace si vážím a jsem rád, že jsem reprezentaci pomohl ke dvěma výhrám,“ hlásí pardubický odchovanec.

Česká republika nejprve na úvod turnaje zdolala Finsko 5:4 v prodloužení, ve čtvrtečním utkání přehrála Německo 4:2. Pod oběma výhrami je podepsaný brankář Dynama. „S Finy jsme prohrávali 2:4, nakonec jsme dvěma góly v posledních pěti minutách srovnali a v prodloužení jsme dokonali obrat. S Němci to nebylo lehké utkání, oni kousali, přehrávali jsme je a byli jsme střelecky aktivnější, i tak byli ohromně nepříjemní, zvláště v přesilovkách. Důležité jsou ty dvě výhry, to je hlavní,“ spokojeně konstatuje Milan Klouček.

Zuchwil, který přivítal hráče do devatenácti let, naleznete na severozápadě Švýcarska, má necelých deset tisíc obyvatel. „Bydlíme kousek od něj v sousedním Solothurnu, autobusem to máme na stadion osm minut. Hotelový pokoj máme s výhledem na zámek, máme zajištěný úplný servis, všechno je skvělé,“ nadšeně vzkazuje.

Jet na sraz s reprezentací, to je prostě něco. Milan Klouček souhlasí: „Každá pozvánka je pro mě výjimečná, reprezentovat je pro mě opravdu čest. Hodně mi pomáhá v mém rozvoji, vracím se vždycky v pohodě. Teď proti Finům jsem sice obdržel čtyři branky, ale ověřil jsem si, že se mohu měřit s nejlepšími brankáři této kategorie, to mě motivuje do další práce. Mám v sobě chtíč makat. Někam směřuji a cítím, že to vede správným směrem.“

Srovnávat zápasy v mládežnické reprezentaci s klubovými soutěžemi je velmi ošemetné. „Je to něco jiného než DHL extraliga juniorů, mnohem lepší a hlavně rychlejší. Finové stříleli k tyčím, opravdu mířili přesně, stínili mi před bránou. Byly tam prvky dospělého hokeje, vyspělost hráčů je daleko vyšší. Tady chytáte zápas, kdy oni vypálí opravdu do volného místa, ne jen tak do břicha,“ tvrdí.

A utkání s Němci? To také nebyla pohoda. „Opravdu jsme se s nimi trápili. Nejdřív jsme vedli 1:0, oni vyrovnali, po dvou třetinách byl stav 2:2. Hned ze začátku po buly jsme vedli 3:2 a pak zvýšili 4:2, až poté to bylo v pohodě. Němci se nikdy nevzdávali, hráli obětavě, vyklekávali střely. Světová špička se srovnává, v některých pasážích jsme je sice motali, ale drželi se,“ přemítá pardubický gólman.

Své povolání vnímám jako motivaci

O situace v pardubickém A týmu netřeba sáhodlouze referovat, juniorské mužstvo bojuje o play off. „Jsem nadšený, že jsem mohl odjet na reprezentační sraz a takzvaně si odfrknout od klubových starostí. Už se ale těším zpět, s juniorkou nás čeká vrchol základní části, bojujeme o play off. Rád bych pozval fanoušky 17. února do Chocně, kde se v přímém souboji utkáme se Zlínem, na nějž na osmé pozici ztrácíme bod. Musíme bodovat! S A týmem chodím na tréninky, všichni si uvědomujeme, jaký závěr sezony nás čeká. Věřím, že to všechno Dynamo zvládne a skončí to dobře,“ vypráví.

Milan Klouček se může těšit ještě na jednu štaci, a to ve WSM lize. Nově má vyřízené střídavé starty do Prostějova. „Rád bych poděkoval panu Salfickému, že mi zařídil toto angažmá. Měl jsem už jednou jet na utkání, ale nevyšlo to. Teď jsem odjel na reprezentaci, rád si zachytám i třeba jediný zápas. I ten mi může dát další zkušenosti z dospělého hokeje, které mě posouvají dál,“ uvědomuje si.

Milan Klouček se může pochlubit, že prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, chytal za „šestnáctku“, „sedmnáctku“, „osmnáctku“ a nově i „devatenáctku“, ze které se tvoří juniorský tým.

„Sice tady nejsou hráči ze zámoří, ale něco to pro mě znamená. Byl by to splněný sen, kdybych se udržel v tomto týmu a porval se o šanci jet na mistrovství světa. K němu vede dlouhá cesta, je to ještě skoro jedenáct měsíců. Může se mi dařit a vezmou mě, nebo to třeba tolik nepůjde a nedostanu se. Své nynější povolání vnímám jako motivaci, že se mnou trenéři počítají, to mě těší. Jsem rád, že mě vzali na listopadovou akci s hráči ročníku 1997. Teď jsem v ‚devatenáctce‘ s ročníkem 1998. Rodí se nová dvacítka, musím makat dál, abych se dostal i na další akce. Je pro mě ctí u toho všeho být,“ uzavírá rodák z Hradce Králové.